Moje babička říkávala: „Oheň je neštěstí. Ale uhasíš jej. Horší je voda, té se neubráníš.“ Myslela tím povodně. Což jsme si teď několikrát za sebou vyzkoušeli. Nyní to ale vypadá, že voda může být ještě větší potvora. Když nepřijde ani velká ani malá. Nepřiteče. Nenaprší. Nenasněží. Když pomalu mizí z hlubokých podzemních zásobáren a nikudy se do nich nevrací.
Nejsem z těch, jimž se říká sluníčkáři. Milosrdenství je sice krásná věc, ale zpravidla nakonec zjišťujeme, že košile je bližší než kabát. A obávám se, že ve chvíli, kdy by se do Evropy přestěhoval podstatný kus Afriky a část Blízkého východu k tomu coby třešnička na dortu, mohlo by začít ekonomicky jít z tlustého do tenkých a nějak bychom se tady tlačili. Myslím si ovšem, že ve věci uprchlíků bychom se měli chovat vstřícněji a slušněji, neskandovat po náměstích, že by se měli vyhlásit za lovnou zvěř.