V Pražské tramvaji zbili a ponížili černého muže.Patřil jsem k prvním, a lze to doložit, kdo psali, že drsná vize Samuela Huntingtona „Střet civilizací“ nemusí být pouhou představou, ale ještě mnohem drsnější realitou, jíž budeme muset čelit. Ona skutečnost se opravdu objevila v poněkud jiné, přetransformované podobě, protože jedna strana tohoto střetu vraždí po tisících i své souvěrce a vyhání je k nám. A my přistoupili na taktiku těchto vrahů a agresorů a učinili z obětí viníky. Není nám na prvním místě boj s teroristy, ale konečné řešení těch, kteří před nimi v zoufalství prchají. Jako když jsme v roce 1938 upalovali před Němci od hranic a potom Židy vyhnali ze Sokola a profesních organizací. K tomu si hlasitě pochrochtáváme, že nejsme rasisty a xenofoby, nýbrž že pouze máme strach. Vznešeně tomu říkáme úzkost, stres a frustrace. Kdo to nesdílí, je vlastizrádce.

A při tom: dětem z první třídy vyhrožují, že jim podřežou krky. Jenom proto, že ty děti nejsou bílé. Ani se neptají, zda jsou vyznavači onoho „satanského“ koránu. Jsou pouze jiné. V obludné reminiscenci si pochvalují, že ulice, v níž ona třída sídlí, se nazývá Plynárenská. Chtějí kvůli šíleným imámům zakázat lidem víru, již vyznávají v poklidu a často i v skrytu. Surově za mlčenlivého přihlížení (a zdali ne souhlasu) davu zmlátili černého muže jenom proto, že byl černý.

Za to všechno mohou naši politici. Stydím se za vás: Zemane, Babiši, Okamuro, Sobotko, Chovanče, Bartoši, Bělobrádku, Fialo, Klausové, otče i synu, stydím se i za řady dalších mužů a žen věcí veřejných. Abyste získali hlasy ulice, podlézali jste ulici a dovolili jste, aby se začalo nastolovat právo ulice. Za volební hlasy zaprodali jste se lůze a tím se stali králi Ubu – vůdci lůzy. Vypustili jste z ohrady voly a ti si teď myslí, že jsou býci. A vy na nich jedete.

Nejen, že jste se báli tomu otevřeně postavit. Vy jste se klepali obavou o hlasy tak ustrašeně, že jste se to báli byť i pojmenovat.

Vaše pokrytecké řeči o odsuzování hnusných činů si strčte za klobouk. Na rohu ulice vrazi o morálce káží.

Slibujete, jak nás tu neprodyšně a bezpečně uzavřete. Jenomže jed už tu je, uvařili jste jej; hlavně v předvolební kampani, kdy každý varující hlas byl rozbouřeným davem za vašeho přisvědčujícího kdákání zadušen. Hnije to tu. Budeme tedy neprodyšně uzavřeni s rozkládajícím jedem, který už nahlas smrdí. Jako v plynové komoře. Začíná nás to tady už paralyzovat.

Až přijdou skuteční teroristé, nepřátelé, najdou ubohou nenávistí unavené chcípáky, připravené se vzdát.

A to kvůli vám, muži a ženy ve funkcích. Stydím se za vás a dávám vám vinu. Vaše jména opakovat nebudu, opovrhuji jimi.