Hrad tvrdí, že vyhrál 3 : 1. Soudce Tomáš Novosad prohlašuje, že výsledek byl nerozhodný. Pan sudí o tom něco musí vědět, však ten mač pískal. Umíte si představit tu odpovědnost: rozhodovat utkání, v němž je účastněna hlava státu. Pravda, jaksi nepřímo, Zeman může faulovat, jak chce, i góly z ofsajdu smí dávat, ba plivat na protihráče. Podle pravidel se mu nesmí udělit ani žlutá, natož červená karta. Panu arbitrovi Novosadovi nebylo co závidět; taková těžká a složitá situace.

Ono už tak hrdinstvím bylo uznat, že si Zeman vymýšlel, když tvrdil, že tam někde vlevo dole viděl gentlemana Hitlera. A teď se měl pan soudce ještě vyjádřit, že i tvrzení „Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky…“ bylo Peroutkovi přiřčeno lživě. Což se, mimochodem, řešilo i po válce a později v emigraci kdysi v 50. letech a Peroutka byl zcela očištěn. Měl by asi Miloš Zeman víc číst. Jenomže nečetl, tak mu sudí pomohl z bryndy, gól neodpískal. Odůvodnil to jednoduše: Peroutka hrál dle názoru rozhodčího unfair někde úplně jinde a úplně jinak, tak to může takhle platit.

Představte si takovou situaci: pan Novák vás obviní, že jste o něm v restauraci U sudu řekl, že je vůl. Hájíte se, že jste nic takového U sudu neřekl. Soudce rozhodne vskutku šalamounsky: pravda, neřekl jste U sudu, že je pan Novák vůl. Však kdysi v lokále U Vavřinečka uvedl jste, že pan Novák je trouba. Sice by se dalo interpretovat, že jste to myslel ironicky, totiž že pan Novák žádný trouba není, ale soudce Novosad to tak vykládat nebude, protože se mu zdáte jaksi fascinovaný. „Jako králík kobrou,“ dodá pan sudí snivě básnicky.

Spíše ovšem jako králík kobrou byl při koncipování rozsudku nejspíš on fascinován Milošem Zemanem. Proto asi vymyslel ono hloupé zdůvodnění hloupého rozhodnutí. Znám ten Peroutkův článek „Dynamický život“, který vyšel k Hitlerovým 50. narozeninám, nejspíš dříve a rozhodně lépe než Zeman a Novosad. Fascinace v něm není ani zbla. Upřímně řečeno: na první pohled je to materiál, který redakce prostě musela uveřejnit, protože jsme byli okupovaná země a Vůdce okupantů měl jubileum. Na pohled druhý je to ovšem materiál, velice šikovně, ba mistrně koncipovaný a napsaný. Tedy pro toho, kdo umí tzv. číst mezi řádky. A jinde se tehdy inteligentní čtenář nedočetl. My jsme to v jiném prostředí a v jiných dobách taky poznali.

Tomáš Novosad se narodil 1977 a během vlády kolaborantské jedné strany v okupované zemi ještě tahal kačera. Historií se asi nikdy příliš nezabýval. Proto mu ani nejde vyčítat, že uvedenou stať nepochopil. Zodpovědně prohlašuji, že hlubší analýza kohokoliv soudného a znalého dějinných souvislostí Peroutku v této kauze zcela rehabilituje.

Podotýkám, že v žádném případě nejsem „peroutkofil“, nejsem jím „fascinován“ a našel bych na něm jako osobnosti i v jeho díle leccos kritizovatelného. Však to, co plácal Zeman a usoudil soudce Novosad rozhodně ne. Nijaká fascinace.

Neuznat, že Adolf Hitler byl politický génius (byť současně i povrchní a populistický demagog, což se často nevylučuje), může jen idiot. Nesouhlasit, že vyvedl Německo z ponížení a ekonomické i politické krize, může pouze idiot dvojnásobný. Nepřipustit, že v danou chvíli zbavil německý národ pocitu takříkajíc žumpy a frustrace zatracenců a i mu dal vizi, že je znovu hybatelem světové politiky (představu jakkoliv postavenou na temných základech, a byť „podivnými“ metodami), to by mohl pouze těžce mentálně retardovaný jedinec. Konstatování těchto skutečností není fascinace, nýbrž čirý realismus. Nikoliv fascinace Hitlerem. Spíše respekt vůči Hitlerovi. Kdo by tenkrát nepřistupoval k fýrerovi s respektem, byl by učiněný sebevražedný hlupák. Respekt není ani fascinace ani souznění, rád bych naše mudrlanty upozornil. Pokud teď připadne Zemanovi a Novosadovi, že jsem Hitlerem fascinován, nechť mě soudí. Bude to legrace. Alespoň se oba naučí něco z dějepisu a o významu cizích slov.

Mimochodem, to, z čeho Miloš Zeman dokázal uplést bič, jímž sehnal veřejné mínění do svého stáda, je také jistým znakem určitých politických schopností. Byť si o nich myslím svoje, upřít mu je nemohu a respektovat jej v tomto smyslu musím. Že, králíku Novosade a kobro Zemane? Ostatně: bez jakékoliv fascinace vámi, jenom zcela realisticky, je nutno uznat, že jste ten zápas s Peroutkou nakonec jakž takž ukopali.

Ostatně fascinován bývá leckdo leckým a lecčím. Čímpak asi Miloše Zemana onoho už „památného“ 17. listopadu na Albertově fascinoval Martin Konvička?