„Politika, která záměrně mate veřejné mínění, která vypočítavě staví na lidské mravní nejistotě, na nízkých pohnutkách, náladách a hnutích, není než velmi hanebnou, ne-li přímo zločinnou spekulací.“

Řekl Josef Čapek. Slova, která by se dala tesat. Kupříkladu v pracovně Miloše Zemana. A ten by je měl každý den za trest i z výchovných důvodů nejméně stokrát opsat.

Tedy nejen on. Ale Zeman je typickým představitelem manipulativní politiky. Ještě jeden citát, tentokrát ze Slovníku cizích slov: „Manipulativní chování: nečestné, nemorální a přitom ne vždy plně osobně uvědomované způsoby dosahování vlastních cílů, např. posouváním informací do jiných kontextů, polopravdami, lhaním, uváděním v omyl, dehonestací zúčastněných osob.“

Posledním příkladem je Zemanova konstrukce vzniku jakéhosi cenzurního úřadu při ministerstvu vnitra. Je to zřejmé a učebnicové: „posunutí informace do jiného kontextu“. Cenzura je samozřejmě něco zcela jiného než upozornění na to, že někdo lže. Že lže vědomě, že lže s cílem. V tomto případě s cílem poškodit tuto zemi a její občany. Myslím, že Zeman není tak chytrý a vzdělaný, jak se dle všeobecně přijatého mýtu věří. Ovšem natolik chytrý a vzdělaný je, aby věděl, že informační válka existuje.

Rusko ji vede se Západem. Tedy s těmi, mezi které, stále ještě doufám, patříme i my. Kreml válčí velmi dobře a nutno říci, že vítězně. Pravda, má na své straně řadu výhod: není svobodnou a demokratickou zemí. V „řízené demokracii“, jak Vladimir Vladimirovič Putin eufemisticky nazývá svůj autokratický stát, chybí vnitřní veřejná kontrola. To se to potom na vnějšek snadno lže a překrucuje. Ne, že by Západ nelhal, jenomže tam na každý podvod i podvůdek ve veřejném prostoru číhají desítky vlčáků, kteří ho dříve či později vyšťárají a použijí proti jednotlivci, politickému uskupení, které právě řídí stát, ba proti samotnému systému.

To v Rusku existuje velmi omezeně. Lež a polopravda jsou tam státní doktrínou. Zejména v souvislosti se zahraniční politikou. Není-li ruská „věrchuška“ schopna dát lidem dostatek chleba, nabídne veřejnosti kost „vnějšího nepřítele“. „Bojaři“ přesvědčí svoje „mužiky“ o nutnosti oběti v boji proti světu, který se proti Rusku hanebně spikl. Který je tak troufalý, že nechce přijmout kremelskou spasitelskou roli a předurčení. „A kvůli tomu musíme žrát hlínu, ale zase budeme velcí. Ba největší.“ Přečtěte si Světlanu Alexejevičovou, „Dobu z druhé ruky: konec rudého člověka“. Tam je toho dost o těch, kteří se vraceli k smrti podlomeni z gulagů, přesto nedovolili sejmout portrét Stalina ze zdi: „Za něj jsme sice trpěli, ale byli jsme velcí!“.

Že ti, kteří tuto pro svobodné lidi nepoživatelnou vodu káží, Putin a jeho parta, se sami nalévají vybraným vínem, netřeba mluvit. K tomu stačí přečíst jinou knihu od východního autora, tedy nikoliv od nějakého západního štváče, strhující „Všechny muže Kremlu“ Michajla Zygara.

Ovšem ruským carům samoděržavným, bolševickým i kegébácko-oligarchickým se v průběhu staletí podařilo lid mazaným výběrem a překrucováním informací, lstivou propagandou (a samozřejmě i brachiálním násilím) přesvědčit, že musí trpět pro velikost „ródiny“. Že se prospěch oné „vlasti“ nakonec umenšuje na prebendy, moc a slávu úzké skupiny vládců, ztrácí se v historii.

Nyní se Rusku podařilo přenést svůj „přesvědčovací systém“ i na Západ. Používá k tomu zbraň, kterou možná nevymyslelo, ale určitě dovedlo k dokonalosti: nepřesvědčuje o pravdě a lži, byť z kloubů vymknutých. Vytváří clonu, v níž „všichni lžou“. To je v informační válce vskutku „zbraň hromadného ničení“. Podle propagandistických odborníků je velmi složité hledat proti ní obranu. Časem to svádí až k jakémusi cynickému vnímání světa ve stylu básníka Františka Gellnera: „Všichni mi lhali, všichni mi lhali,/ blázna si ze mne dělali./ (…) Žurnály, básníci, učenci lhali/ po léta za nos mě vodíce, muži mi lhali, a ženy mi lhaly…“ Tak obklopeni lží, nemáme ji sice rádi, ale je to „naše holka“.

Miloš Zeman tuto metodiku přijal (či v ní byl vycvičen?) a používá ji. To, že on lže, berou, myslím, i jeho příznivci jako samozřejmost. Problém je, že současně docházejí k závěru, že tedy musejí lhát všichni. A lžou-li všichni, přízeň lidu zůstává na straně miláčka „muže a ženy ulice“ Zemana, protože ten lže jaksi „po našem“.

Ostatně celá politická kariéra této osoby je postavena na Orwellově: „Minulost byla vymazána, vymazání bylo zapomenuto, lež se stala pravdou.“ Jak snadno se zapomnělo na všechno, co provázelo Zemanovo premiérování. Nejvýš se tak dodá: „Dělali to všichni.“. A jsme opět v rytmu onoho ruskopropagandistického: „Všichni lžou.“ A Andrej Babiš zase hlásá, že „Všeci kradnú!“ Všichni hřeší, tak je všechno jedno. I pravda. I poctivost. I bezúhonnost. Brutální dechberoucí paradoxní zneužití novozákonního: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“

Tím nechci tvrdit, že „pravda musí zvítězit“. Nejsem lehkovážný, naivní. A taky občas lžu, jsem-li v úzkých. Nejsme Ježíši, aby naše řeč byla vždy „Ano, ano. Ne, ne.“ Jenom, že bychom snad neměli přijímat lež tak lehce a snadno jako obecný životní styl a všezáklad kosmického fungování.

Údajně téměř čtvrtina zdejších obyvatel, onoho imaginárního „lidu“, věří všelijakým podivným serverům a sociálním sítím. Přijímají jejich informace jako „bernou minci“; a – což je horší – oni tento „cejn“ dál šíří trhem. Rozměňují ho, zmnožují, tímto cinknutým penízem platí, kupují za něj. Vymyšlenou nebo překroucenou událost ještě upraví dalšími vymyšlenostmi, pokrouceninám dodají další závity.

Tak i ona Zemanova ulhaná „cenzura“ dostane další obrátky. Brzo se odkudsi z tajemna sociálních sítí dozvíme zaručenou zvěst, že mají být ruské a proruské servery zakázány. Že existuje tajný příkaz všechno z širých ruských stepí hanobit. Že kritici Ruska jsou placeni Sorosem nebo jiným takovým; dozvíme se i přesné hodnoty honorářů… Že autoři proruských či dokonce „jenom objektivních“ komentářů jsou za názor(!) perlustrováni tajnými službami. (Třeba značka aaabbb, od níž jsem se nedávno na jednom z řečených serverů dočetl: „Kouknu na Romancovovou – vidím typickou křivou otlemenou chazarskou držku.“ Mohu dokladovat, mám uloženo.)

A do toho budou vystupovat veřejně známé osobnosti a mediální autoři ultraliberálního vyznání, přijmou lživou tézi o cenzuře za svou a začnou bojovat za svobodu slova a tvrdit, že lid se musí naučit v takové informační stoce žít a vybírat si jen to správné. Je to jako ono pitomé Andreje Babiše o „zdravém selském rozumu“, který jistě takový informační útok zvládne. Nechť si pan místopředseda vlády sedne do nějaké obyčejné hospody a vyslechne si argumentaci tamních politických diskutérů. Značná část „zdravého selského rozumu“ je sociálními sítěmi doslova zavirována. A smrká, kašle, chrchlá, plive všechny tyto choroboplodné zárodky dál kolem sebe. Bez použití kapesníku.

Nedá se nic dělat. Jsme v informační válce. Nezačali jsme ji. Byli jsme napadeni. Musíme s tím něco dělat. Jinak zblbneme. Stále větší část obyvatelstva se bude přiklánět k ruskému pojetí „pravdy“ coby „všeobecně přijatému (a přijatelnému) lhaní“. A k autokratickému systému, protože ten nakonec zařídí, aby všichni věřili jenom v to jedno a to také říkali. Jakousi „pravdolež“ či „lžipravdu“. Bude přesvědčena, že Putin a Zeman jsou jediní pravdomluvci a nositelé řádu. Samozřejmě časem možná také nějací jiní. Adepti na tyto funkce se nacházejí snadno.

Miloš Zeman má plná ústa toho, že stát musí bránit své občany proti odpudivé teroristické agresi, kterou v současnosti militantní islámisté obtěžují (nejen) západní svět. Plně s ním v tom souhlasím a stojím za ním. Tvrdím, že nikdy nebude dost toho, co se v tomto smyslu učiní.

Jak mi ovšem Zeman vysvětlí, že jinou agresi – informační, morální, ideovou – brání, ba podporuje. Že se snaží podkopat elementární obranu země, což je v tomto případě pouhé prosté vyvracení lži?

Že by proti jedněm vlastenec, s druhými vlastizrádce?