„Tak nám císař Vilém vystřelil z Aurory,“ mohli bychom parafrázovat posluhovačku paní Mullerovou, informátorku Josefa Švejka. Mohla se tak přímočaře vyslovit 7. listopadu 1917, poté, co se dozvěděla o Velké říjnové socialistické revoluci v Rusku.

7. listopad nebyl by však bez 9. dubna téhož roku. Obě výročí korespondují. Vzpomeňme velikonočních dnů před sto lety. Tehdy, na Velikonoční pondělí 9. dubna 1917, se totiž Vladimír Iljič Lenin vydal za německé peníze učinit svůj největší revoluční čin. Pro něj akt osudový, pro lidstvo osudný.

Nejspíš už jenom idiot věří tomu, co nás učili po generace, totiž že bolševická revoluce před sto lety byla vzepětím dělnických a rolnických mas ve spojení s „pracující inteligencí“: „Halí hola od lodi k lodi, od fabriky k fabrice jdem! A s dělníky ruku v ruce prapory revoluce po celé zemi rozvinem!“ Pochod rudých námořníků byl jenom takový propagandistický flanc. Šlo tehdy o velmi vydařenou akci menšinového revolucionářského gangu. Nutno uznat, že Lenin a jeho druzi (nejspíš hlavně Trockij) měli plán strategicky i takticky domyšlen dokonale. O tom, že nešlo o většinový revoluční akt, vůli lidu, svědčí kromě jiného i vzpomínky generála Ludvíka Svobody. Plyne z nich, že kdyby měli bolševici skutečně masovou lidovou podporu, skončila by slavná legionářská anabáze (jíž byl Svoboda účastníkem) nejspíš u prvního vechtru. Není divu, že tyto memoáry, přestože jejich autorem byl prezident, šly v normalizaci, obrazně řečeno, do stoupy.

Ale i když byla leninská bolševická teroristická skupina skutečně nebývale akční a organizačně schopná, nejspíš by to v Rusku skončilo normální demokratickou změnou pod vedením Kerenského. Protože k tomu, aby se budoucí VKS(b) chopila moci, chybělo jí to nejpodstatnější, co bývá k osudovým převratům potřeba. Maličkost, jíž sice bolševici ideově opovrhovali, ale bez níž se nikdy neobešli, proto ji kradli, jak mohli, od Stalinových bankovních loupeží až po „znárodnění“: prachy, prachy, prachy.

Finance na Velkou říjnovou revoluci poskytlo Německo císaře Viléma. Potřebovalo vyřadit Rusko z války. A únorová revoluce tyto tužby nenaplnila. Prozatímní vláda dál dodržovalo své mezinárodní závazky. Musel tedy přijít někdo jiný. A toho již měli Němci rozehraného. Do bolševiků německá tajná služba investovala už drahnou dobu miliony marek. Ale vyvrcholením, jakýmsi „zlatým hřebem programu“ byla známá „předrevoluční“ cesta Vladimíra Iljiče Lenina zapečetěným vagonem. (Mimochodem vezl si v něm kromě své manželky Krupské i milenku Armandovou.) Vagon měl hájení jak diplomatické, tzv. exteritorialitu, tak zpočátku i vojenské, bodáky německých vojáků. Vladimír Iljič za německé peníze a s německými penězi (které ovšem neinkasoval osobně, na to byl příliš mazaný, přebírali je jeho spolubojovníci) přijel, viděl, zvítězil.

A Lenin hned německou velkorysou investici kompenzoval brestlitevským mírem, který Lev Trockij považoval za hanebný. Vůdce Velké říjnové socialistické revoluce tak vyřadil Rusko z první světové války a umožnil návrat německých a rakousko-uherských zajatců na frontu.

Ve výsledku to nakonec nebylo nic platné. Trojspolek válku prohrál. Je ovšem pravda, že obrovská finanční podpora bolševických revolucionářů vilémovským Německem přidala k odhadovaným šedesáti miliónům obětí první světové války dalších téměř sto miliónů těch, které po celém světě zavraždily totalitní bolševické režimy.

Po znění starého vtipu můžeme konstatovat, že Lenin se ve skutečnosti jmenoval Uljanov, Stalin Džugašvili, říjnová revoluce byla v listopadu… a tak to je v Kremlu se vším. A dodejme další černo humorný paradox: jedněmi z vítězů „proletářské“ revoluce – „nabíječi“ střelců z Aurory - v listopadu 1917, spolu hybateli sto let staré události byli vele reakční a vele buržoasní císař Vilém a německá tajná služba. Zlatými markami naládovali kanon starého křižníku, z něhož potom Uljanov-Lenin slavně vystřelil. Inu, tak to v historii a v revolucích občas chodí.

Poznámka nakonec: bolševické učení vyjmenovává několik podmínek, ba zákonitostí nutných pro vznik a vítězství revoluce. Zajímavé je, že o penězích z německé císařské pokladny se tam nemluví.