Že potřebujeme klid na práci jsem poprvé slyšel na televizní obrazovce velmi naléhavě z úst významné celebrity. V Palachově týdnu 1989. Tehdy jsem se naučil rozlišovat mezi celebritami a umělci. Celebrity žádaly „klid na práci“, umělci podepisovali petice za propuštění Václava Havla, Několik vět a výzvu k osvobození redaktorů Lidových novin. Je to, pravda, rozlišení velmi zjednodušující, ale dramatické okamžiky vyžadují simplifikaci; přílišné mudrování zpomaluje akci.

Tak i dnes v dobách přímo revolučních, v nichž se láme a obrací vývoj, který začal právě v těch pěti dnech dvacet let po hrdinském činu Jana Palacha, a politika i vývoj věcí veřejných dostává zvláštní staronovou tvář, již si my starší pamatujeme, a mladí nevědí, jak vlastně vypadala, přijde znovu čas volání po klidu na práci. Vsaďte se, že to přijde: „Musíme makat! A na to potřebujeme klid!“

Potřebuje ho zejména naše vláda a její podporovatelé v parlamentu. Čeká je těžké „makání“. Co všechno před nimi stojí: chtělo by to zákon na ochranu prezidenta. A když už budeme mít ten, pak jistě neuškodí nějaká ta „obrana politiků“. Co si má o ně co otírat pysk kdejaký kavárenský povaleč, že? Hodilo by se i zákonné opatření, které zatrhne típec všelijakým neziskovým organizacím, které se pletou do obecných záležitostí. Taky by to chtělo nějaké zásadní rozhodnutí na omezení únavných demonstrací. Blokuje nám to dopravu v centrech měst a vůbec… Na veřejnoprávní média mohou „naši kleknout“, jak to jen oni umějí, jak si pochvaloval Andrej Babiš; prostě skrze všelijaká finanční přitvrzení z nich učiní „vládní trubky“.

Co se týče právě pana Babiše: kabinet a orgány, činné v trestním řízení, na ně navazující, musí v potu tváře vytvořit podmínky pro to, aby bylo zákonně uznáno, že Čapí hnízdo je čirá „účelovka“. Taky bude nutno obětovat čas a energii schvalování a podpoře prezidentských dekretů. Ty zemí jistě pohnou kupředu.

Má toho moc na práci ta naše nová vláda. Stojí před ní řádná dřina. Ono zavést pořádek a silnou paži není nic snadného ani jednoduchého. Ještě, že má kabinet velkou oporu v dočasném nájemníkovi pražského Hradu. Ten nejen že „Babišově partě“ všechno potvrdí, ale lze předpokládat, že přijde ještě s nějakými inovačními a věc rozvíjejícími inspiracemi. Jak se pomstít a jak ublížit a uškodit lidem i zemi, to mu jde hodně od ruky. Má na to patent, dá se říci.

Takže, všichni, kteří máte výhrady k tomu, jak to u nás teď funguje, držte ústa, vlastně hubu, abychom užili současné politické výrazivo (znáte to: „… k… sem, k… tam, idioti!“ Slova opravdového klasika.). Tedy: mlčte a dejte nové vládě čas na práci! Musí makat.

Makat na případných změnách volebních zákonů, na úpravě vztahu stát-justice, možná na úpravě ústavy, aby více chránila zvolené a dala jim větší moc.

Mlčet a dejte vládě (plus jejím sněmovním spřežencům) a Zemanovi klid na práci, kterou musí vynaložit, abyste museli časem držet hubu.