Úrokové sazby jsou v současné době na bezprecedentně nízké úrovni. Toto prostředí prakticky nemá v historii paralelu. Mohou za to extrémně rozvolněné měnové politiky světových centrálních bank. Ačkoliv Evropa doufá, že už má krizi úplně za sebou, není tomu tak. Tak třeba nastavení úrokových sazeb Evropské centrální banky (ECB) je nižší než před krizí. Diskontní sazba ECB je dokonce záporná. To znamená, že komerční banky jsou penalizovány za ukládání peněz u ECB! A nedost na tom. Americká centrální banka Fed i evropská ECB se navíc odhodlaly pomoci ekonomice ještě mnohem silnějším kalibrem - spustily to, čemu se odborně říká kvantitativní uvolňování, lidově řečeno vlastně nejde o nic jiného než o tisk peněz.


ECB bude na trhy každý měsíc posílat 60 mld. EUR a svou bilanci touží rozšířit do podzimu 2016 přibližně o 1,1 bilionu EUR. To je obrovské číslo. A právě především díky této umělé podpoře od centrálních bank dokázaly akciové indexy ve světě v posledních dvou letech pravidelně navyšovat svá historická maxima. Na německých akciích se tak dalo za poslední 3 roky vydělat přes 60 %, na amerických přes 30 %. Obdobný příběh vidíme i u evropských dluhopisů. Jde o přímý důsledek toho, že jsou trhy zavaleny přebytky peněz. Navíc ECB začala tyto dluhopisy přímo vykupovat, čímž zvýšila poptávku po nich a výrazně pomohla k nárůstu jejich ceny. Třeba Německo si na dobu od 1 do 7 let půjčuje se záporným výnosem. Investorovi se tak vrátí méně, než kolik německé vládě půjčil. Banky, pojišťovny a další velcí institucionální spekulanti už zkrátka mají pramálo motivů ponechávat své peníze na účtech (když jsou za to mnohdy ještě trestáni zápornými úrokovými sazbami) a raději za ně nakupují nejrůznější cenné papíry. Jejich ceny tak vyhánějí stále výš.

Jenomže každá mince má dvě strany. Druhou stranou této mince je, že střadatel, který se necítí na spekulace s akciemi, má stále méně možností, jak peníze zhodnotit. A můžeme jít ještě dál: I kdyby se někdo cítil na to hrát si na spekulanta s akciemi, otázka je, zda je na to právě teď vhodná chvíle, když jsou ceny nejrůznějších cenných papírů zjevně přehřáté… Jaké možnosti má tedy našinec, který chce své peníze skutečně bezpečně uložit?

Běžný účet tu nepomůže. Ačkoliv je inflace současnosti v české ekonomice přitisknuta k nule, v posledních 10 letech dosahovala v průměru 2,3 %. Pokud chce investor své úspory ochránit před znehodnocením inflací, rozhodně je nesmí na běžném účtu nechat ležet.

První jakžtakž rozumnou možností, kam umístit úspory, jsou spořicí účty. Ty nabízejí vyšší zhodnocení než běžné účty. Zvláště v dnešní době prakticky nulové inflace vypadají nabídky některých bank poměrně lákavě. Průměrné roční zhodnocení spořicích účtů při investování 1 milionu korun na 24 měsíců (k 1. 4. 2015) dosahuje 0,57 %. Výhodou spořicích účtů je navíc to, že vklady je možné kdykoliv vybírat bez sankcí. Nevýhodou však je, že úročení může být ze dne na den sníženo. A nebylo by to nic překvapivého.

O něco vyšší výnos nabízejí termínované vklady. Podmínkou pro získání vyššího úroku je však vázání vkladů na předem dohodnutou dobu. Vklad je možné vybrat i předčasně, ale jedině po zaplacení sankce. Předčasný výběr může úplně požrat zhodnocení. Průměrné roční zhodnocení termínovaných vkladů při investování 1 milionu korun na 24 měsíců (k 1. 4. 2015) dosahuje 0,87 %. Roční výnos z termínovaných vkladů je tak v průměru pouze o 0,3 procentního bodu vyšší než u spořicích účtů. A protože bude ČNB držet svoji základní úrokovou sazbu u nuly nejméně do konce roku 2016, nárůst výnosů u spořicích účtů a termínovaných vkladů v příštích 2 letech nečekáme, spíš naopak se dá sázet na jejich další snížení.

Nicméně pokud člověk hledá reálné zhodnocení peněz nad rámec inflace, což je jaksi logický požadavek, měl by se poohlédnout ještě jinde. Pokud stále chceme zůstat ve víceméně bezpečných vodách, můžeme vsadit na nemovitosti. Domácí nemovitostní trh krizi celkem obstojně přestál – na rozdíl od nemovitostních trhů v řadě dalších zemí. V celorepublikovém pohledu klesaly ceny bytů až do začátku roku 2013. Druhá polovina roku 2013 a rok 2014 už byly ve znamení stabilizace. A loni se už ceny bytů i rodinných domů opět nadechly k růstu a přidaly necelá 3 %. Rostly i ceny pozemků. Mimochodem, pozemkům v růstu cen nezabránila dokonce ani krize. Od začátku roku 2010 ceny pozemků povyrostly o více než 18 %. Zkrátka nemovitosti se ukazují být mimořádně stabilním uchovatelem hodnot. Má to ale několik zásadních ALE. Tak zaprvé ne každý si může dovolit koupit pozemek nebo byt. A zadruhé jakkoliv se nemovitosti zdají být velmi bezpečnou investicí, přeci jen jejich ceny nejsou pojištěné – na rozdíl od bankovních produktů. A v neposlední řadě nemovitosti jsou celkem málo likvidní.

Ostatně ze stejného důvodu se do žebříčku super-bezpečných investic nekvalifikují ani podílové fondy. Nejen, že se na ně nevztahuje pojištění vkladů, navíc ještě předčasné vystoupení z fondu bývá spojeno se sankcemi.

A tak tu nakonec máme v hitparádě super bezpečných investic, které alespoň překonávají inflaci, překvapivého vítěze. Překvapivého proto, že se na něj často ve výčtu zapomíná. Totiž stavební spoření. Přitom nejde o žádný okrajový produkt. Česká republika je co do počtu uzavřených smluv (3,83 milionu) třetí zemí v Evropě hned za Německem a Rakouskem. Stavební spoření má uzavřeno kolem 36 % obyvatel. Stavební spoření ale v poslední době bývá poněkud opomíjeno proto, že jeho atraktivita po řadě státních zásahů značně poklesla. I tak ale konkurenční produkty stále s přehledem drtí. Jde totiž o prakticky bezrizikový produkt kvůli pojištění vkladů. Vypovědět jej lze také předčasně před uplynutím šestiletého období, „jen“ tím klient přijde o státní podporu. A u těch nejvýhodnějších stavebních spoření celkový výnos i se započtením státní podpory vychází po 6 letech na 15,9 %, což znamená anualizovaný výnos 2,65 %. (Pochopitelně to platí jen za určitých okolností, tedy když je maximalizována státní podpora.) Jakkoliv tedy stát v minulosti dělal vše pro zadupání stavebního spoření do země, nakonec se mu to nepodařilo a stavební spoření mezi bezrizikovými produkty vede.

Ve zkrácené verzi vyšel text 11.6. v E15