Když česky nemusí umět ministr, nemusí ani děti
S tím, jak stále více mých dětí začíná být školou povinných, víc a víc přemýšlím o školství. A docházím k závěru, že vše je špatně. Špatně od základu. Děti tráví ve škole asi nejvíce času češtinou, protože každý musí ovládat svou mateřštinu. A tady to začíná. Ta čeština, kterou se děti učí ve škole, není jejich mateřština. Děti znají z domova a svého okolí obecnou češtinu a nikoli spisovnou. Spisovná čeština je pro ně trochu cizí jazyk.
Možná, že Moravané to tak necítí, ale v Praze to tak je. Jsou TY data a TY muži. BYLY, BYLI, BILY a BILI jsou čtyři různá slova vyslovovaná stejně. S/Z, B/P, D/T vyslovujeme obvykle stejně a netušíme, co je správně.
A proč? K čemu je spisovná čeština lepší než obecná? Proč je třeba mít tak těžká pravidla? Já pravidelně nevím, jestli je Blízký východ nebo blízký Východ. Nakonec člověk obvykle vybere dobře, ale je to jen léty učení a psaní.
A to všechno je zbytečné. Žijeme v globalizovaném světě a potřebujeme být konkurenceschopní. Potřebujeme, aby děti ve škole trávily čas tím, co je na globálním trhu udrží konkurenceschopnými. To jsou přírodní vědy a globálně významné jazyky. Rozhodně ne studium lokální češtiny. To je ztráta času, kvůli které budou na globálním trhu handicapované, protože se nestihly naučit to, co je uživí.
Moje děti, pokud se nepletu, budou mít na celé základce denně češtinu a pak ještě asi třikrát nebo čtyřikrát týdně na střední škole. A stejně se jí nejspíš nenaučí dokonale. Když se podíváte, jak píší vrcholoví představitelé státu na veřejných sítích, je to plné hrubek. I já udělám často chybu, když se soustředím víc nad obsahem než nad formou. Jinými slovy, každý věnuje ohromné úsilí tomu, co se stejně obvykle nenaučí. Naopak německé děti se německy údajně učí jen první čtyři roky. Další léta se mohou učit každý den něco jiného. Třeba anglicky. Nebo se mohou učit finanční gramotnosti. To je jejich konkurenční výhoda. Tím se mohou živit.
Proč používat a učit se spisovnou češtinu? Moje matka mi na tuto otázku vždy odpovídala, abych nevypadal jak blbec a mohl dělat třeba i ministra. Jenomže to je ten problém. Já tak už dnes svým dětem odpovídat nemohu. Doba se změnila. Ministr financí česky neumí a ve výkonu funkce mu to nikterak nevadí. Stejné to je s primátorkou Prahy nebo s bývalým ministrem zahraničí. Praxe prostě ukazuje, že znalost spisovné češtiny není třeba ani u té nejvyšší pozice. Je to jen ztráta času. Děti se učí něco, co už není nutné, ale co je jen příjemné umět.
Prostě svět se změnil. Ředitel Ústavu pro jazyk český Akademie věd Karel Oliva nedávno v médiích uvedl, že přejímání nových slov do češtiny je dáno vývojem společnosti, lidé potřebují pojmenovávat nové skutečnosti. To podle mě neplatí jen o nových slovech. To platí o jazyku jako celku a gramatika by neměla život komplikovat. Dnes musí být vše, abych to řekl hezky česky, „user friendly.“ Podívejte se na sociální sítě. Tam se ukazuje, že používání spisovné češtiny a stávající gramatiky zdržuje. Já třeba na sociálních sítích často už nepíšu čárky a háčky. Lidé textu rozumí i bez nich a mobil prostě nemá jednoduché psaní ž, š, č atd. Globální ekonomika s háčky jaksi nepočítá.
Opět jsme u toho - stávající čeština v psané podobě je hlavně ztrátou času a peněz. Můj kamarád právník si ale libuje, jak mu usnadňuje život - jak je text díky komplikovaným čárkám přehledný. A že změna čárky může změnit smysl celé věty. To ale jen ukazuje, jak špatně jsou zákony psané. Zákony mají být jasné a přehledné. U desatera by změna čárky nic nezměnila. To jsou tak jasná a zásadní pravidla, že gramatika neposune význam.
Vím, že to je pro mnoho lidí srdeční záležitost. Je to věc zvyku a konzervativní lidé na to nikdy nekývnou, ale já si myslím, že moderní svět si žádá moderní jazyk. Potřebujeme dramaticky zjednodušit pravidla a sblížit obecnou a spisovnou češtinu. Zcela opustit ú a ů. To je jen naše brzda.
Když to neuděláme, vše se vyřeší samo. Lidé prostě sami časem přejdou do jazykové ilegality. Budou přibývat texty s novými pravidly jazyka ignorujícími oficiální pravidla. Tato čeština jednou převálcuje tu oficiální, protože ji lidé budou dobrovolně více používat. Toto „dvojvládí“ gramatik naší ekonomiku neposune. Pojďme otevřít diskusi, jak zjednodušit češtinu a jak dát dětem ve škole více času na podstatnější věci.
Možná, že Moravané to tak necítí, ale v Praze to tak je. Jsou TY data a TY muži. BYLY, BYLI, BILY a BILI jsou čtyři různá slova vyslovovaná stejně. S/Z, B/P, D/T vyslovujeme obvykle stejně a netušíme, co je správně.
A proč? K čemu je spisovná čeština lepší než obecná? Proč je třeba mít tak těžká pravidla? Já pravidelně nevím, jestli je Blízký východ nebo blízký Východ. Nakonec člověk obvykle vybere dobře, ale je to jen léty učení a psaní.
A to všechno je zbytečné. Žijeme v globalizovaném světě a potřebujeme být konkurenceschopní. Potřebujeme, aby děti ve škole trávily čas tím, co je na globálním trhu udrží konkurenceschopnými. To jsou přírodní vědy a globálně významné jazyky. Rozhodně ne studium lokální češtiny. To je ztráta času, kvůli které budou na globálním trhu handicapované, protože se nestihly naučit to, co je uživí.
Moje děti, pokud se nepletu, budou mít na celé základce denně češtinu a pak ještě asi třikrát nebo čtyřikrát týdně na střední škole. A stejně se jí nejspíš nenaučí dokonale. Když se podíváte, jak píší vrcholoví představitelé státu na veřejných sítích, je to plné hrubek. I já udělám často chybu, když se soustředím víc nad obsahem než nad formou. Jinými slovy, každý věnuje ohromné úsilí tomu, co se stejně obvykle nenaučí. Naopak německé děti se německy údajně učí jen první čtyři roky. Další léta se mohou učit každý den něco jiného. Třeba anglicky. Nebo se mohou učit finanční gramotnosti. To je jejich konkurenční výhoda. Tím se mohou živit.
Proč používat a učit se spisovnou češtinu? Moje matka mi na tuto otázku vždy odpovídala, abych nevypadal jak blbec a mohl dělat třeba i ministra. Jenomže to je ten problém. Já tak už dnes svým dětem odpovídat nemohu. Doba se změnila. Ministr financí česky neumí a ve výkonu funkce mu to nikterak nevadí. Stejné to je s primátorkou Prahy nebo s bývalým ministrem zahraničí. Praxe prostě ukazuje, že znalost spisovné češtiny není třeba ani u té nejvyšší pozice. Je to jen ztráta času. Děti se učí něco, co už není nutné, ale co je jen příjemné umět.
Prostě svět se změnil. Ředitel Ústavu pro jazyk český Akademie věd Karel Oliva nedávno v médiích uvedl, že přejímání nových slov do češtiny je dáno vývojem společnosti, lidé potřebují pojmenovávat nové skutečnosti. To podle mě neplatí jen o nových slovech. To platí o jazyku jako celku a gramatika by neměla život komplikovat. Dnes musí být vše, abych to řekl hezky česky, „user friendly.“ Podívejte se na sociální sítě. Tam se ukazuje, že používání spisovné češtiny a stávající gramatiky zdržuje. Já třeba na sociálních sítích často už nepíšu čárky a háčky. Lidé textu rozumí i bez nich a mobil prostě nemá jednoduché psaní ž, š, č atd. Globální ekonomika s háčky jaksi nepočítá.
Opět jsme u toho - stávající čeština v psané podobě je hlavně ztrátou času a peněz. Můj kamarád právník si ale libuje, jak mu usnadňuje život - jak je text díky komplikovaným čárkám přehledný. A že změna čárky může změnit smysl celé věty. To ale jen ukazuje, jak špatně jsou zákony psané. Zákony mají být jasné a přehledné. U desatera by změna čárky nic nezměnila. To jsou tak jasná a zásadní pravidla, že gramatika neposune význam.
Vím, že to je pro mnoho lidí srdeční záležitost. Je to věc zvyku a konzervativní lidé na to nikdy nekývnou, ale já si myslím, že moderní svět si žádá moderní jazyk. Potřebujeme dramaticky zjednodušit pravidla a sblížit obecnou a spisovnou češtinu. Zcela opustit ú a ů. To je jen naše brzda.
Když to neuděláme, vše se vyřeší samo. Lidé prostě sami časem přejdou do jazykové ilegality. Budou přibývat texty s novými pravidly jazyka ignorujícími oficiální pravidla. Tato čeština jednou převálcuje tu oficiální, protože ji lidé budou dobrovolně více používat. Toto „dvojvládí“ gramatik naší ekonomiku neposune. Pojďme otevřít diskusi, jak zjednodušit češtinu a jak dát dětem ve škole více času na podstatnější věci.