Dobrý den. Děkuji za zájem o můj příspěvek o „lepšolidech“ a za Vaše reakce. Některé Vaše komentáře byly opravdu velmi podnětné a inspirující, občas jsem se musel chytit za nos, protože jste mi právem něco vyčetli, občas jsem, přiznávám, něčemu vůbec nerozuměl, leč všechno jsem přečetl.
Chtěl bych k článku na základě diskuse dodat několik upřesnění, doplnění a odpovědí. Místy to bude trochu osobnější, ale jinak by se mi to asi nepodařilo.


1. Bylo mou vinou a neobratností, že jsem nepřipomněl jednu zásadní věc: Termín „lepšolidi“ by neměl mít substanciální charakter (například neměli bychom říkat „ty jsi xenofob“, ale jen „v tomto ses projevil xenofobicky“). Ten termín by měl být chápán jako jakási „lepšolidní tendence“ v každém z nás. U někoho větší a téměř trvalá, u někoho zřídkavější. Opravdu by se tento termín neměl používat jako nálepka. Onálepkování znamená psychologicky, že „případ je uzavřen“, je definován. Ten a ten je „populista“, „xenofob“, „lepšolid“ – je to vyřknuto a není potřeba to ani dokazovat, více se tím zabývat, natožpak o něčem diskutovat. Toto je vážný prohřešek vůči poctivé argumentac A pokud pojem „lepšolidi“ někdo opravdu chápe jako substantivum, je to korektní pouze v jednom úhlu pohledu – totiž, že tím chceme charakterizovat určitou tendenci myšlení (chcete-li ideologii), která dominuje v určité části politického a ideologického spektra. To nevylučuje, že „lepšolidní“ manýry nenajdeme i v opačné části spektra... Ale ta opačná část již přece svou nálepku od té první má: „plebs, xenofobové, nedemokratické strany a jejich stoupenci, zmanipulovaní, frustrovaní“ atd. Je například zcela jasné, že prezident Zeman velmi často považuje odlišný názor rovnou za názor hlupáka, a tudíž v tomto smyslu „lepšoliduje“. Ale je zbytečné to v diskusích, jako byla tato, připomínat, domnívám se, protože to je jeho zemanovskou podstatou a veřejně přiznanou vlastností, mnohokrát okomentovanou.

2. Znovu opakuji, nemám nijak v lásce dnes vládnoucí strany ani prezidenta. To ale neznamená, že nedělají některé věci dobře a nemají na některé věci podle mého mínění správné názory. V tom se, doufám, liším od „lepšolidí“, kteří vidí všechno jenom černě a nepřiznají oponentům vůbec nic.
A také to neznamená, že si myslím, že všechno u nás je katastrofa a že žijeme v příšerném období (možná ano, ale z jiného důvodu). Tu dramatizaci situace krásně vystihli opět lidé s „lepšolidním nadhledem“, když v den (zatím) posledního hlasování o nedůvěře vládě najednou začali prohlašovat, že „jen ti stateční hlasovali proti vládě“. No to byla statečnost! Po ulicích zřejmě tehdy chodily vládní soldatesky a uvrhávaly do temných kobek všechny, kteří vyjádřili k vládě nesympatie. A jen ti opravdu stateční odolali a neohroženě (poté, co se zřejmě rozloučili se svou rodinou a sepsali závěť) řečnili. Bylo to natolik stupidní tvrzení, že se to ani ČT neodvážila ve zprávách opakovat a zaznělo to jen v přímém přenosu.
Problém je ale jiný. Zúžím to na politiku, protože se to lépe vysvětluje. Pokud část Poslanecké sněmovny sama sebe definuje jako sdružení „demokratických stran“, jako výhradní představitele mravnosti, poctivosti atd., automaticky tím říká, že „ti druzí“ jsou „nedemokraté, populisté, amorální cynikové, popř. zloději“ atd. Je to podobné, jako když se osamostatnila britská Indie a na jejím místě vznikly na základě převažujícího náboženství dva státy – Pákistán a Indie. Muslimský stát sám sebe nezval Pákistán (tj. Země čistých) – a již tím vlastně a priori poukázal na „nečistotu“ převážně hinduistické Indie.
Vraťme se z Indie k nám. Nemá přece smysl permanentně nadávat a obviňovat „ty nečisté“ za to, že jsou „nečistí“ (nedemokratičtí, kradou, jsou populističtí, xenofobní atd.). Ti už jsou přece předem „demokratickými stranami“ takto označeni – tak co se ty „demokratické strany“ diví, rozhorlují a proč stále znova donekonečna opakují něco, co již vychází z podstaty jejich definice a přístupu k „těm druhým“? Bylo by to přece stejné jako neustále připomínat a rozhorlovat se, že jedovatí hadi jsou jedovatí a cítit se tím ukřivděni. Něco takového má smysl dělat jen tehdy, pokud mé tvrzené o jedovatosti není pravdivé a já chci stokrát opakovanou lží jakousi „pravdu“ stvořit.
Proto podle mého názoru nemá smysl argumentovat stylem „a proč stejným způsobem nekritizuješ Babiše, Zemana atd., když oni jsou taky takoví? Ano, je to mnohdy pravda, je to věcný argument, ale podstatu neřeší. Vždyť oni už nálepku mají a o špatném charakteru Zemana nebo Babiše se mluví a diskutuje neustále.
Naopak má velký smysl poukázat na pokrytectví oněch „demokratických“ stran užívajících lepšolidní argumenty.
– Kritizují-li nedemokratičnost „nedemokratických stran“, je nanejvýš oprávněné poukázat na stále vzrůstající deficit demokracie „stran demokratických“.
– Poukazují-li neustále na to, jak dnešní vláda dělá všechno špatně, je korektní připomenout, co pokazili oni sami. Příklad: prof. Fiala kritizoval tuším že v říjnu vládu, že nevyřešila (za tři měsíce důvěry, v nichž už měla pod páně Fialy povoleno dělat více než jen „topit a svítit“) důchodovou reformu. Tedy že nevyřešila fatální průšvih, na který ODS a Sociální demokracie zadělaly v 90. letech a do svého posledního vládního angažmá jej jen pětadvacet let prohlubovaly a nebyly schopny s ním udělat vůbec nic. (K argumentační logice prof. Fialy viz můj příspěvek Profesor Petr Fiala, Rákosníček a naběhnutí do pasti
– Označují-li někoho z opačného tábora za zloděje, má smysl se zeptat, zda se nekradlo i u nich.
– Je-li někdo mravně rozhorlen nad amorálností vládní koalice, má smysl mu připomenout amoralitu a pokrytectví vlastní.
Školním příkladem všeho výše uvedeného by asi mohl být pan Kalousek, což už je spíše profese než příjmení. Při vzniku TOPky odpověděl pan Schwarzenberg na otázku, proč se spojil s Kalouskem, jehož minulost není zrovna zářná, hezkým a vtipným bonmotem, že Schwarzenbergové ve svých lesích vždycky zaměstnávali bývalé pytláky, protože z nich byli nejlepší hajní. No, tentokrát se, myslím, Schwarzenbergům tento kalkul příliš nezdařil... Kalouskova kritika mi vždy připomene starý vtip o tom, jak ožrala v tramvaji pozvrací sedícího cestujícího a ihned se na něj oboří: „Podívejte se na sebe, vy prase, jak vypadáte!“ (Omlouvám se, tady jsem si nemohl pomoci a stal se jedovatým.)
– Stejně tak, když se morálně pohoršuje strana, které se léta neřeklo jinak (a ano byla to nálepka!) než „modré straky“, stojí za to její minulost připomenout.
– A když nyní paní Němcová dramaticky tvrdí, jak Babiš ničí jméno naší republiky v zahraničí, je relevantní zeptat se, co dělala, když zakladatel její strany a nejvyšší představitel státu „odklonil“ ceremoniální plnicí pero v rámci výkonu své funkce a na oficiální mezistátní návštěvě přímo při projevu hlavy cizího státu v přímém přenosu – to video opravdu oběhlo celý svět a celý svět to komentoval. Měla tehdy paní Němcová a další z ODS také tak hlubokou starost o jméno naší republiky? Iniciovali snad tehdy mimořádné zasedání parlamentu? Svolávali lidi do ulic? Tlačili na odstoupení prezidenta?
Zkrátka je kontraproduktivní kritizovat zmiji za to, že je zmije (přijměmež na chvíli myšlenkové schéma opozice, že vládní koalice je klubko zmijí), ale má smysl kritizovat samozvaného opozičního „ježka bohatýra“ za to, že se nezmůže na víc než na velkohubé a hloupé pózy a poštívací akce, protože od něj bychom přece jen měli čekat něco víc.
Z toho pramení má zoufalost a znovu opakuji. Je hrozná tragédie, že skutečná, efektivní, chytrá a poctivá opozice u nás neexistuje. Ó jak rád bych takovou volil. Vidím zde ale jen prázdné rétory, pokrytce a politické amatéry.

3. Záměrně jsem ve svém příspěvku nikde nepoužil slovo „elita“. Samozřejmě onen vztah mezi „lepšolidmi“ a „elitou“ se nabízí a z jistého úhlu pohledu je relevantní. Nicméně termín „lepšolidi“ v kontextu, který se zde řeší a většinově užívá, má smysl pouze v současné ideologizované společnosti až k nenávisti polarizované a k dialogu vesměs neschopné. Elita je mnohem hlubší pojem (a elit je více druhů) a nemyslím si, že bych mnoho z „lepšolidí“ považoval také za příslušníky elity.
Odkazuji tady na již klasickou knihu Juliena Bendy Zrada vzdělanců a na četné texty a rozhovory Petra Robejška a dalších o současné krizi elit. Elita (její část) zklamává v této době po celém světě v tom, že odmítá objektivně (přesněji s poctivým úsilím o objektivitu) a otevřeně pojmenovat problematické, nepohodlné věci, a někteří její představitelé se stávají slepě, nekriticky stranickými (z nich se pak mohou generovat někteří „lepšolidé“). Krize elit je mnohem složitější problém, než který zde řešíme s „lepšolidmi“ – to je jen jeden z pokřivených výhonků této základní krize a tragédie (protože bez elit žádná společnost nemůže dobře fungovat).

4. Byl jsem také požádán, abych ukázal, kdy se „lepšolidé“ chovají nedemokraticky; prý je toto moje tvrzení nehoráznost. Tuto rukavici zvedám, je to totiž opravdu velmi důležité. Jen jsem nechtěl prodlužovat text.
Samozřejmě z podstaty demokracie vyplývá, že se vedou (a doufám stále povedou) spory o to, co demokracie je a co není, takže počítám s tím, že ne každý se mnou bude u následujících příkladů souhlasit a někdo možná bude mít i pocit, že některé příklad nejsou k věci. Vznikne-li k tématu „demokratických deficitů“ nějaká diskuse, či přímo blog, budu moc rád.
A předesílám, že mi jde hlavně o deficit demokratického myšlení jako takový. Pevně totiž věřím, že to je největší hrozba pro naši civilizaci, větší než korupce, terorismus, migrace, xenofobie a populismus. A velmi mě trápí, když tento deficit vidím u někoho, kdo se sám řadí k „těm lepším“, k těm „demokratům“.
Takže několik příkladů:
a) První je z rozhovoru bývalého ministra spravedlnosti za ODS a nynějšího poslance Pavla Blažka s redaktorem Ondřejem Koutníkem. Ani jednoho z nich nepovažuji za „lepšočlověka“, ale „lepšolidní myšlení“ občas postihne každého z nás, stejně jako zde bohužel potrefilo pana Koutníka. Rozhovor se týkal podezření, že za odposlechy Andreje Babiše (anonymní skupina Julius Šuman) stojí agenti rozvědky. Co mě úplně dostalo, byla tato Koutníkova otázka:
„Patříte k nejhlasitějším kritikům premiéra Babiše. Teď z vašich úst zazněla slova, že kdyby se podezření ze sledování Babiše agenty potvrdila, šlo by o velký skandál. Znamená to, že jste se s předsedou vlády sblížili a začali spolu nějak komunikovat?“
Vždyť to je přece strašné! U nás, zdá se, už zcela převládl model, že když je někdo oponent, tak je nepřítel, nekomunikuje se s ním, a když se mu stane něco zlého, tak je to pro nás dobré. (Někdo ho zmlátil a dobře mu tak. Proč se snažit to vyšetřovat? A proč s ním komunikovat?)
Pan Blažek odpověděl kategoricky:
„Vůbec ne. Mně jako poslanci jde o to, aby služby, které nás mají hlídat, se nenasazovaly ani proti našim největším odpůrcům. Byla by to naprosto nepřijatelná praxe. Kdyby to bylo použito proti Babišovi, který sice je z jiné strany, tak to ani tak přece nemohu nechat být jen tak. To by byl takový exces, který se prostě nemůže dít.“
Kéž by bylo více takových Babišových kritiků (s nadhledem a věcných), kéž by to byl Blažek, kdo vede ODS!
b) Další ukázkou je tweetový výrok Jiřího Pospíšila v případě kauzy mladého Babiše. Babiš starší na reportáž reagoval slovy, že jeho syn je nemocný. Poté pan Babiš ml. poslal e-mail paní Slomkové, v němž píše:
„Otec překročil červenou čáru. Nejsem pod dozorem ve Švýcarsku. Přeju si být v kontaktu s policií.“
A na tento e-mail reagoval pan Pospíšil tweetem:
„Poté, co Andrej Babiš junior tímto usvědčil svého otce ze lži o jeho zdravotním stavu a ‚odjezdu‘ na Krym, je naše výzva k demisi Andreje Babiše ještě naléhavější. Andrej Babiš by si měl uvědomit vážnost situace a okamžitě odstoupit z funkce premiéra České republiky.“
Ano, tím, že někdo o někom řekne, že lže, tak jej již tím „usvědčuje ze lži“. Tolik právník a bývalý ministr spravedlnosti ve třech vládách Jiří Pospíšil.
Analogicky bych mohl argumentovat takto: Předseda TOP 09 sám sebe považuje za demokrata. Já tvrdím že demokrat není! Ergo, usvědčil jsem jej ze lži!
c) Excelentní ukázka youtubového kanálu ODS, totiž video s názvem To nejlepší z duelu Petra Fialy a Andreje Babiše. Takto si ODS představuje dialog. Názory oponenta není potřeba ani vysílat, a tak je z tohoto duelu vystřihneme: Je to jako kdyby z mého oblíbeného střihového filmu dětství – To nejlepší z Laurera a Hardyho promítali jenom ty pasáže, kde je Laurer. (Analogie kulhá, neboť, jak jsem pozoroval, velké části „lepšolidí“ fatálně chybí smysl pro humor.) Je to lepšolidní pojetí demokracie a demokratického dialogu černé na bílém. (Pod videem do dnešního dne nebyl ani jeden komentář; zřejmě všem „členům strany“ to přišlo normální.)
d) Příklady z médií. Jak Česká televize cenzuruje a manipuluje. Stačí sledovat Otázky VM, Události a komentáře atd. Velmi doporučuji, máte-li čas, dívat se na ČT24 v odpoledních hodinách, když zasedá parlament nebo vláda a televize dává přímé přenosy z jejich brífinků. Ty se nedají upravovat, co se tam řekne, to slyšíme. Za dvacet minut jsou ale již Zprávy, kde o brífincích moderátor jen referuje – a vy máte nezřídka pocit, že popisuje zcela jinou událost (samozřejmě s dehonestujícím posunem vůči „těm, s kterými nekamarádíme“).
A nyní jedna konkrétní ukázka „nestrannosti“ ČT: Nebudu naznačovat dopředu, oč se jedná, ale prosím, podívejte se na to krátké video, opravdu to za to stojí. A představte si, žádný lepšolidní poprask a kritika manipulující veřejné ČT se nestrhl.
e) Ale i tak je veřejnoprávní ČT pro „lepšolidní obhájce demokracie a objektivity“ občas málo na jejich straně. Chybička se totiž občas vloudí, a tak ČT na začátku prosince vyhodnotila výzkum preferencí stran nikoli podle „stranické linie“, ale nechala mluvit neprokádrovaného odborníka. Potrefiti se na to konto nechal „demokrat“ Pavel Šafr v článku s nadpisem Česká televize by měla vysvětlit, proč analytik agentury Kantar kopal za Babiše. Ano, najednou by ČT „měla vysvětlovat“... Uvedla totiž náhodou informaci nepohodlnou... Ono „měla by vysvětlit“ - nepřipomíná to poněkud dobu minulou?
f) A nyní zcela neuvěřitelný příklad ze Švédska. Zcela fatální a do očí bijící porušení demokracie nastalo v roce 2014, kdy se tehdy vládnoucí strany rozhodly zrušit dohodnuté předčasné volby a vládnout na základě jakési „opoziční smlouvy“ až do roku 2022. Není v tuto chvíli důležité, že vývoj v minulém roce šel poněkud jiným směrem, ale to, že to švédským „demokratům“ tehdy prošlo v rámci celé Evropy (tak zuřivě kritizující Maďarsko a Polsko za změny sice také nedemokratické, ale podstatně menšího rázu). Pokud vím, tak u nás o švédském řešení informoval podrobně jen web Česká justice, jinak bylo ticho po pěšině.
Ostatní oficiální média událost komentovala okrajově, většinou ve stylu „ve Švédsku se podařilo vyřešit vládní krizi“. Žádné naše „demokraty“ švédské koketování s totalitou nevzrušilo. Pouze neustále opakují, jak je demokracie ohrožena u nás, ba již fatálně poškozena proto, že jedna v řádných volbách zvolená politická strana (byť třeba pro mě nikoli sympatická) ve standardním politickém vyjednávání podpořila v parlamentu při standardním hlasování stranu jinou a umožnila vznik vlády.
g) Přibližně ve stejné době byl ve Švédsku přijat zákon (předkládaný Andreasem Horlenem, členem strany Moderaterna – Umírnění), jenž umožňuje stíhat každého, kdo bude veřejně nebo na internetu kritizovat vládní úředníky imigračního úřadu. Rozumějte, nejde o to, zda kritika je nebo není oprávněná; prostě sama kritika je stíhatelná.
h) Volby ve Švédsku nakonec v roce 2018 proběhly. Volební pozorovatel EU z Dánska Michael Aastrup Jensen (sledoval volby i v jiných státech včetně Ruska a dalších zemí východní Evropy) velmi tvrdě kritizoval průběh voleb, které podle něj neměly nic společného s evropskými standardy a byly horší než některé volby východoevropské. (Článek v originále lze internetově přeložit.) Dozvěděli jsme se tuto informaci od zdejších mainstremových médií? Rozhorlili se snad naši „demokraté“? Jo, kdyby se to, co Aastrup popisoval, stalo v Maďarsku... To by byla vřava, to by bylo komentářů...
ch) Příkladů by mohlo být mnohem více, ale jelikož se snažím mít všechno podloženo (o to se rozhorlení moralisté obvykle snažit nemusí), je to opravdu moc práce. Třeba mě někdo dalšími příklady doplní. A pokud jsem se někde mýlil a převzal hoax, omlouvám se a rád se dám poučit.

5. Na závěr krátké vysvětlení těm několika „kolikvámasizaplatičům“. Říkám tak oněm diskutujícím, kteří se na každý názor dívají ze zorného úhlu „kolik a kdo vám za to asi zaplatil“. Čtu tuto „otázku“ (ve skutečnosti invektivu nahrazující chybějící argumentaci) i v jiných diskusích, ale já jsem si navíc zvláště naběhl přízviskem „nájemný filosof“, dobře mi tak.
Tak jen na vysvětlenou, to je jen takový vtípek, to sousloví je samo o sobě absurdní a sebeshazující. Není to inzerát, jímž se hlásím o práci. Milí „kolikvámasizaplatiči“, možná budete překvapeni, ale existuje řada lidí, která dělá různé věci zadarmo kvůli věci samé, protože chce nebo i z nějakého vnitřního popudu musí. Buďte tedy klidní, neplatí mě za mé názory nikdo a životem se jen tak protloukám...
Chtělo by to být méně paranoidní. A stejně tak i v otázce trollů. Obvinění z trollovitosti padají v každé diskusi. Nejspíš zde nějací trollové budou, ale víte, kolik by jich muselo být, aby aktivně zasahovali do každé diskuse na internetu? A proboha, co by tak asi chtěli ve většině těch diskusí ovlivnit? Je opravdu politicky důležité, kam bude nebo nebude směřovat diskuse o trenýrkách pana prezidenta? Osobně si myslím, že za kažením seriozní a podnětné diskuse většinou nestojí troll, ale jen obyčejný pitomec (nojo, nojo, tím jsem se zařadil mezi lepšolidi, že).

Zkusme se v novém roce přestat obviňovat, nadávat si, spílat, nálepkovat se. Zkusme spolu mluvit, diskutovat, nepodsouvat si navzájem hned ty nejhorší motivy. Pokud se nám to podaří, staneme se všichni o něco lepšími lidmi a „lepšolidů“ při tom ubude.
Ještě jednou děkuji za diskusi a přeji Vám všem dobrý nový rok.

A jelikož jsou právě Tři králové, posílám pamětnickou písničku.