Vláda v kamionovém zajetí
Kamionové sdružení Česmad Bohemia plánuje, že ve středu podnikne protesty proti odcházející vládě. Místo a formu tají, takže patrně půjde o něco horkého. Evidentně chtějí ministrům zatopit za to, že málo podporují nákladní dopravu na silnicích.
A takhle to bude pořád. Pořád, dokud platí pravidla, vinou kterých je nejlevnější zboží vozit z velké dálky kamionem.
Kamionů je moc, ne málo
Kamionové společnosti si stěžují, že jim vláda komplikuje život. Nejenže jim ministři – dosavadní ani noví – nesmí ustupovat. Měli by jim říci: ale ano, my přece chceme bezpečnější silnice i dálnice, chceme méně výfukových plynů a hluku.
Dálková kamionová přeprava je totiž odvětví, kterému by vláda neměla pomáhat, ale naopak se aktivně snažit, aby firmy své zboží vozily raději po železnici nebo nakupovaly od místních dodavatelů.
Autonehody a ucpané dálnice tvoří pouze špičku ledovce: Centrum dopravního výzkumu odhadlo, že škody z kamionové dopravy činí 55 miliard korun ročně. Nákladní vozy jsou příčinou 59 % exhalací oxidů dusíku a 58 % zdraví škodlivých mikročástic prachu na českých silnicích.
Ministři by však neměli pouze omezovat kamiony. Musí firmám opravdu nabídnout lepší řešení.
Motivační mýtné
Prakticky každá dopravní politika českých vlád v posledních dvaceti letech proklamuje, že chce přesouvat nákladní přepravu na železnice. Správně. Když kamion odveze tunu nákladu na tisícikilometrovou vzdálenost, nechá za sebou čtyřiadvacetkrát více oxidů dusíku než vlak s elektrickou trakcí.
Ale exhalací, hluku a nehod ubude pouze tehdy, pokud se papírová prohlášení promění v konkrétní, rázná opatření.
Prvním krokem by měla být reforma mýtného. Prozatím slouží hlavně k tomu, aby státní kasa měla z čeho platit opravy vozovek. Jsou potřeba tři změny:
* Poslanci by jej měli rozšířit na všechny silnice.
* Také je potřeba, aby se vztahovalo na všechny nákladní vozy nad 3,5 tuny.
* Ale hlavně: sazby musí postupně růst tak, aby se ze zdroje peněz pro erár změnily v účinnou motivaci k přesunu zboží na železnice.
Lepší železnice
Za druhé – aby bylo kam náklady přeložit, ministři by měli více investovat do efektivní, pružné, rychlé a konkurenceschopné železnice. Dráhy jsou začarovaný kruh. Někteří politici nich nevidí smysluplné řešení. Ovšem ony jím ani nebudou, dokud trpí zoufalým nedostatkem peněz. Poměr státních výdajů nyní činí dva ku jedné ve prospěch silnic a dálnic.
Následováníhodným příkladem je Švýcarsko, kde nasadili vysoké sazby mýtného a dvě třetiny výnosu investují do modernizace železnic. Každoročně zde ubývá asi pět procent kamionů.
Až bude kamionů ubývat a vláda nabídne lepší řešení, premiér přestane být rukojmím naštvaných dopravců. Dřív ne.
A takhle to bude pořád. Pořád, dokud platí pravidla, vinou kterých je nejlevnější zboží vozit z velké dálky kamionem.
Kamionů je moc, ne málo
Kamionové společnosti si stěžují, že jim vláda komplikuje život. Nejenže jim ministři – dosavadní ani noví – nesmí ustupovat. Měli by jim říci: ale ano, my přece chceme bezpečnější silnice i dálnice, chceme méně výfukových plynů a hluku.
Dálková kamionová přeprava je totiž odvětví, kterému by vláda neměla pomáhat, ale naopak se aktivně snažit, aby firmy své zboží vozily raději po železnici nebo nakupovaly od místních dodavatelů.
Autonehody a ucpané dálnice tvoří pouze špičku ledovce: Centrum dopravního výzkumu odhadlo, že škody z kamionové dopravy činí 55 miliard korun ročně. Nákladní vozy jsou příčinou 59 % exhalací oxidů dusíku a 58 % zdraví škodlivých mikročástic prachu na českých silnicích.
Ministři by však neměli pouze omezovat kamiony. Musí firmám opravdu nabídnout lepší řešení.
Motivační mýtné
Prakticky každá dopravní politika českých vlád v posledních dvaceti letech proklamuje, že chce přesouvat nákladní přepravu na železnice. Správně. Když kamion odveze tunu nákladu na tisícikilometrovou vzdálenost, nechá za sebou čtyřiadvacetkrát více oxidů dusíku než vlak s elektrickou trakcí.
Ale exhalací, hluku a nehod ubude pouze tehdy, pokud se papírová prohlášení promění v konkrétní, rázná opatření.
Prvním krokem by měla být reforma mýtného. Prozatím slouží hlavně k tomu, aby státní kasa měla z čeho platit opravy vozovek. Jsou potřeba tři změny:
* Poslanci by jej měli rozšířit na všechny silnice.
* Také je potřeba, aby se vztahovalo na všechny nákladní vozy nad 3,5 tuny.
* Ale hlavně: sazby musí postupně růst tak, aby se ze zdroje peněz pro erár změnily v účinnou motivaci k přesunu zboží na železnice.
Lepší železnice
Za druhé – aby bylo kam náklady přeložit, ministři by měli více investovat do efektivní, pružné, rychlé a konkurenceschopné železnice. Dráhy jsou začarovaný kruh. Někteří politici nich nevidí smysluplné řešení. Ovšem ony jím ani nebudou, dokud trpí zoufalým nedostatkem peněz. Poměr státních výdajů nyní činí dva ku jedné ve prospěch silnic a dálnic.
Následováníhodným příkladem je Švýcarsko, kde nasadili vysoké sazby mýtného a dvě třetiny výnosu investují do modernizace železnic. Každoročně zde ubývá asi pět procent kamionů.
Až bude kamionů ubývat a vláda nabídne lepší řešení, premiér přestane být rukojmím naštvaných dopravců. Dřív ne.