Senát zvyšuje daně. Asi to ani neví
Takže horní komora včera večer potvrdila miliardový balíček povolenek k exhalacím zadarmo, co jej, jak bezelstně sdělil senátor Jiří Bis (ČSSD), „kluci z teplárenství takhle chtěli“. Několikaměsíční příběh s rozdáváním peněz velkým energetickým firmám coby odměny za to, že vypouštějí hodně znečištění, tak dostal nové grády.
Jenomže to nebyl jediný bizarní návrh, o kterém ve čtvrtek večer Senát hlasoval.
Soutěžit s ním snadno může změna v zákoně o rozpočtovém určení daní. Senátoři v prvním kole hlasování kývli na návrh, že rodinám a podnikatelům zvýší daně o půl miliardy korun. Včetně delegátů pravicových stran, kteří obvykle prosazují, aby berně klesly.
Proč to? Senátoři patrně ani netušili, co dělají.
Vysvětlení vyžaduje stručný exkurz do ekologické daňové reformy.
Ekologická daňová reforma
Před dvěma lety parlament schválil nultou fázi takzvané ekologické daňové reformy. Stát při ní sníží některé daně – a díru v příjmech uhradí novou daní ze znečištění nebo čerpání přírodních zdrojů.
Platí důsledné pravidlo: na každou vybranou korunu musí připadat koruna jiné daně, která se škrtne. Tudíž pro stát i pro ekonomiku nula od nuly pojde. Vládní kasa nedostane ani o korunu navíc, podniky a rodiny platí stejně jako doposud.
Vtip tkví samozřejmě v tom, že daně jsou sice v součtu stejně vysoké, ale spravedlivější. Průmyslové podniky, které více špiní, zaplatí více. Kdo používá čisté technologie nebo vytváří pracovní místa, ten naopak ušetří.
Reforma tak má hned dvojí přínos. Motivuje výrobce k investicím do nových technologií, které jsou čistější a efektivnější. A menší daňové zatížení práce každé firmě o konkrétní, viditelnou částku sníží náklady na zaměstnance. Proto vytvoří nová pracovní místa. Výsledky jsou velmi dobré. S úspěchem ji už použila řada evropských zemí, včetně Německa, Francie či Velké Británie. Sází na ni pravice i levice.
Senátní chyba
Konec exkurze, zpátky do Senátu. Ctění členové horní komory – svorně dva sociální demokraté a dva senátoři ODS – si všimli, že stát před dvěma lety zavedl nové daně z elektřiny a uhlí. Proto je napadlo, že by část vybraných peněz mohli dát obcím, kde stojí velké elektrárny. Celkem 553 milionů korun.
Úvaha je v podstatě rozumná. Místní lidé, kterým za domem postavili mamutí elektrárnu, by tak dostali alespoň nějaké odškodnění. (Sice je namístě otázka, zda by kompenzaci měl platit stát a ne přímo energetické společnosti, ale to teď nechme stranou.)
Jenomže senátoři přehlédli, že stát tehdy nové daně nezavedl proto, aby stouply berně, nýbrž coby součást ekologické daňové reformy. Takže výnosy nezvýšily příjem do vládní kasy, ale uhradily snížení jiných daní. (Přesněji řečeno: stát tehdy snížil sazby odvodů na sociální pojištění a také výši daně z příjmu.)
Senátoři tudíž chtějí obcím dát peníze, které stát nemá. Používá je ke snížení jiných daní – respektive pokrývá jimi rozdíl, který snížením vznikl. Pokud je nyní použije k něčemu jinému (začne dávat obcím coby odškodné), vznikne najednou díra v sociálním pojištění, a tudíž nebude dostatek prostředků na důchody. Státu proto nezbude, než aby ony snížené tituly opět zvýšil (takže suma sumárum zvýší daňové zatížení).
Špatné i podmíněně dobré zprávy
První dobrá zpráva je, že změna nemá žádné přímé ekologické důsledky. Zelené daně budou i nadále platit. Nadále budou motivovat podniky k investicím do čistých, moderních technologií, které posilují ekonomiku.
Ale za prvé je tu ono nepříjemné zvýšení daní o půl miliardy korun, kterého si senátoři očividně zatím nepovšimli. A za druhé senátní návrh prakticky nabourá ekologickou daňovou reformu.
Elegantní operace, kde nula od nuly pošla, se najednou promění v normální nové daně. Čímž nebyla a nikdy neměla být – a což je každopádně něco úplně jiného než ekologická daňová reforma.
Druhá dobrá zpráva je, že čtvrteční hlasování není konečné. Senát prozatím pouze schválil, že návrh bude nadále projednávat. Hnutí DUHA proto začátkem příštího týdne pošle dopisy všem senátorům z příslušných výborů, ve kterém vysvětlí, jaké by návrh měl důsledky.
A pak děj se vůle politických stran.
Jenomže to nebyl jediný bizarní návrh, o kterém ve čtvrtek večer Senát hlasoval.
Soutěžit s ním snadno může změna v zákoně o rozpočtovém určení daní. Senátoři v prvním kole hlasování kývli na návrh, že rodinám a podnikatelům zvýší daně o půl miliardy korun. Včetně delegátů pravicových stran, kteří obvykle prosazují, aby berně klesly.
Proč to? Senátoři patrně ani netušili, co dělají.
Vysvětlení vyžaduje stručný exkurz do ekologické daňové reformy.
Ekologická daňová reforma
Před dvěma lety parlament schválil nultou fázi takzvané ekologické daňové reformy. Stát při ní sníží některé daně – a díru v příjmech uhradí novou daní ze znečištění nebo čerpání přírodních zdrojů.
Platí důsledné pravidlo: na každou vybranou korunu musí připadat koruna jiné daně, která se škrtne. Tudíž pro stát i pro ekonomiku nula od nuly pojde. Vládní kasa nedostane ani o korunu navíc, podniky a rodiny platí stejně jako doposud.
Vtip tkví samozřejmě v tom, že daně jsou sice v součtu stejně vysoké, ale spravedlivější. Průmyslové podniky, které více špiní, zaplatí více. Kdo používá čisté technologie nebo vytváří pracovní místa, ten naopak ušetří.
Reforma tak má hned dvojí přínos. Motivuje výrobce k investicím do nových technologií, které jsou čistější a efektivnější. A menší daňové zatížení práce každé firmě o konkrétní, viditelnou částku sníží náklady na zaměstnance. Proto vytvoří nová pracovní místa. Výsledky jsou velmi dobré. S úspěchem ji už použila řada evropských zemí, včetně Německa, Francie či Velké Británie. Sází na ni pravice i levice.
Senátní chyba
Konec exkurze, zpátky do Senátu. Ctění členové horní komory – svorně dva sociální demokraté a dva senátoři ODS – si všimli, že stát před dvěma lety zavedl nové daně z elektřiny a uhlí. Proto je napadlo, že by část vybraných peněz mohli dát obcím, kde stojí velké elektrárny. Celkem 553 milionů korun.
Úvaha je v podstatě rozumná. Místní lidé, kterým za domem postavili mamutí elektrárnu, by tak dostali alespoň nějaké odškodnění. (Sice je namístě otázka, zda by kompenzaci měl platit stát a ne přímo energetické společnosti, ale to teď nechme stranou.)
Jenomže senátoři přehlédli, že stát tehdy nové daně nezavedl proto, aby stouply berně, nýbrž coby součást ekologické daňové reformy. Takže výnosy nezvýšily příjem do vládní kasy, ale uhradily snížení jiných daní. (Přesněji řečeno: stát tehdy snížil sazby odvodů na sociální pojištění a také výši daně z příjmu.)
Senátoři tudíž chtějí obcím dát peníze, které stát nemá. Používá je ke snížení jiných daní – respektive pokrývá jimi rozdíl, který snížením vznikl. Pokud je nyní použije k něčemu jinému (začne dávat obcím coby odškodné), vznikne najednou díra v sociálním pojištění, a tudíž nebude dostatek prostředků na důchody. Státu proto nezbude, než aby ony snížené tituly opět zvýšil (takže suma sumárum zvýší daňové zatížení).
Špatné i podmíněně dobré zprávy
První dobrá zpráva je, že změna nemá žádné přímé ekologické důsledky. Zelené daně budou i nadále platit. Nadále budou motivovat podniky k investicím do čistých, moderních technologií, které posilují ekonomiku.
Ale za prvé je tu ono nepříjemné zvýšení daní o půl miliardy korun, kterého si senátoři očividně zatím nepovšimli. A za druhé senátní návrh prakticky nabourá ekologickou daňovou reformu.
Elegantní operace, kde nula od nuly pošla, se najednou promění v normální nové daně. Čímž nebyla a nikdy neměla být – a což je každopádně něco úplně jiného než ekologická daňová reforma.
Druhá dobrá zpráva je, že čtvrteční hlasování není konečné. Senát prozatím pouze schválil, že návrh bude nadále projednávat. Hnutí DUHA proto začátkem příštího týdne pošle dopisy všem senátorům z příslušných výborů, ve kterém vysvětlí, jaké by návrh měl důsledky.
A pak děj se vůle politických stran.