Od té doby, co jsem publikovala svůj blog, jsem obdržela celou řadu komentářů. Dva komentáře v mém prvním vstupu mě vyprovokovaly k řadě myšlenek.

null

Sabrina mi napsala: “Nechtěla byste se ve svém blogu aspoň trošku věnovat kontroverznějším tématům jako jsou lidská práva v ČLR, pronásledování Falun.G., nedobrovolný odběr orgánů, zacházení se zvířaty (hrůzná videa z Číny zaplavují net), Mao, kulturní revoluce....Prostě by mě zajímal Váš názor na tyto věci. A jak se na to dívá běžný čínský občan.“

null

O pár řádek níž napsal Jirka: „Přiznám se, že mě překvapila znalost Plastiků v Číně. Myslím, že u nás byla spousta jiných a lepších rockových skupin a dnes se o nich neví jen proto, že se nestýkali s disentem a nepronásledovala je STB.“

null

Tyto dva komentáře mě přinutily zamyslet se nad vztahem mezi politikou, psaním a uměním.

Upřímně vzato, nemůžu tvrdit, že vím, co si lidé v Číně myslí o tématech, o nichž psala Sabrina. Už jen pro to, že o nich neexistuje žádná otevřená diskuze. Je pravda, že země je v současnosti o mnoho otevřenější než v minulosti. Lidé mohou otevřeně diskutovat o řadě témat, například o společenské nerovnosti, korupci, pracovním neklidu, ekologii, právech gayů a o spoustě dalších. Přesto jsou ale některá politická tabu nebezpečná.

Než jsem začala psát, varoval mě jeden český kamarád před veřejným psaním. „Dřív nebo později budeš muset rozbíjet tabu,“ předpovídal mi, „Pokud je rozbiješ, budeš v nebezpečí a pokud ne, tvoji čtenáři ti už nebudou věřit.“

Má psaní a umění hodnotu a legitimitu, když ustupuje politice? To je dilema, které v minulosti řešilo mnoho českých spisovatelů a rockerů (Plastic People i další). Řada lidí, mezi nimiž i Číňanů, s tím žije dodnes. V tomto smyslu by si Číňané a Češi měli rozumět. Oba národy vědí, jaké to je mluvit tajným jazykem, jak si osvojit dvojí významy, jak používat ironii.

Moje cesta do české literatury začala s Mistrem Janem Husem a Švejkem, dvěma příklady vzdoru a podvracení v české historii. Přesto jsem si ale po určité době uvědomila, že většina z nás je příliš zbabělá na to, aby se stala Husem nebo příliš vážná, aby byla Švejkem. Proto jsem zakotvila u Hrabala, který nebyl ani „hrdina“ ani „idiot“. Jeho strach a chvění na mě zapůsobily tak, jak na mě zapůsobila nejlepší díla čínské literatury.

Samozřejmě, že v každé kultuře existuje fanatismus, ale za všemi oficiálními vyjádřeními je také inteligence a nezávislé myšlení. Vnímat Čínu ze zahraničí vyžaduje jemnou inteligenci a nutnost dávat si pozor na dvojité významy, ironii a škrtání (cenzory i samotným autorem). V příštích vstupech tohoto blogu se budu věnovat mé specializaci – čínským filmům - a proberu tyto skryté přepisy, které umožní snadněji pochopit moji zemi a její obyvatele.



Taboo and Double-meanings
Since the publishing of my first blog, I have received many comments from readers. Two comments to my first blog provoked many thoughts in me. Sabrina wrote, “Nechtěla byste se ve svém blogu aspoň trošku věnovat kontroverznějším tématům jako jsou lidská práva v ČLR, pronásledování Falun.G., nedobrovolný odběr orgánů, zacházení se zvířaty (hrůzná videa z Číny zaplavují net), Mao, kulturní revoluce....Prostě by mě zajímal Váš názor na tyto věci. A jak se na to dívá běžný čínský občan.“ A few lines down, Jirka wrote, „Přiznám se, že mě překvapila znalost Plastiků v Číně. Myslím, že u nás byla spousta jiných a lepších rockových skupin a dnes se o nich neví jen proto, že se nestýkali s disentem a nepronásledovala je STB.“ These two comments made me think a lot about the relations between politics, writing and art.
Honestly, I cannot claim to know what people in China think about the topics mentioned by Sabrina, because there is simply no open discourse regarding them. It is true that the country is now much more open than in the past. People can discuss many topics openly, including social inequality, corruption, labor unrest, ecology, gay rights, and many others. However, some political taboos are dangerous to break. Before I started the blog, a Czech friend warned me not to write publically. „Sooner or later you will be pushed to break the taboos,“ he predicted, „If you break them, you will be in danger; if you don’t break them, your readers will no longer trust your writing.“
Do writing and art still have value and legitimacy when they are politically compromised? This was a dilemma many Czech writers and rock bands (Plastic People and others) faced in the past. Many people, including the Chinese, still live with it daily. In this sense, the Czechs and the Chinese really should understand each other, for both people know what it is like to speak a hidden language, to adopt symbols of double meaning, and to employ irony. My own journey to Czech literature started with Master Jan Hus and Svejk, two models of resistance and subversion in the Czech history. However, after some time I realized that many of us are either too cowardly to be Hus or too serious to be Svejk. So in the end I landed on Hrabal, who was no „hero“ nor „idiot“, but a compromised but nevertheless great writer. His fear and trembling touched me in the same way how some best Chinese writings have touched me.
Of course there is fanaticism in every culture, but there is always also reason, intelligence and independent thinking hidden beneath the official images. Reading China from overseas requires a subtle intelligence to watch out for double-meaning, irony, and deletions (by those who guard the media and by the writer himself). I will in my next blogs turn to Chinese films, my speciality, to discuss these hidden transcripts which would allow better understanding of my country and people.



*************************************************************************************************

Multikulturní centrum Praha Vás zve na pátý ročník festivalu věnovaného střetávání a prolínání rozličných kultur, jazyků a náboženství v České republice.

Festival se koná v rámci Evropského roku mezikulturního dialogu 2008 od 30. září do 4. října 2008 v prostorách Městské knihovny v Praze na Mariánském náměstí, Komunitním centru Kampa a v pasáži Paláce Lucerna a kavárně Kávovarna ve Vodičkově ulici 36 v Praze.

Kompletní program na webovém portálu Evropské město