...aneb bez něho by bylo v lese smutno...

Málokterá jedlá a chutná houba je pro náš národ houbařů tak typickým symbolem úspěšného lovu jako tenhle velmi rozšířený druh. Jeho lidových názvů jsou desítky, připomeňme alespoň hnědák, panský hříbek, podhříbek, slaďák...

Všeobecně oblíbená houba se často vyskytuje ve větším množství, zvláště na podzim v jehličnatých lesích se smrky a borovicemi. Najdete ji ale i v lesích smíšených či listnatých. Kombinace příjemných barev hnědé a žluté ji dobře odlišuje a snižuje riziko záměny. Modrající dužnina postupně hnědne...Houba příjemně voní.

Suchohřib hnědý je opravdu jednou ze základních druhů hub, se kterými se začínající houbaři kromě hřibů, křemenáčů, kozáků a lišek, seznamují nejdříve. Jeho výskyt je dán vázaností na kyselé půdy a tak dochází k jeho objevení se a naopak absenci v souvislosti s průmyslovými změnami ovzduší. Poměr pravých hřibů a suchohřibu je pak přímo indikátorem stavu kyselosti půdy.

Zaměnit ho lze snad jen s Hřibem žlučovým, hořčákem, který bývá často nazýván mylně satanem. Hřib žlučový má ovšem ve stáří narůžovělé rourky neboli v řeči praktiků "molitan"...Není však jedovatý, jen znehodnotí smaženici...

Kuchyňské využití je zcela univerzální, v žádné úpravě nezklame, je to sázka na jistotu. Vděčná to houba...Mnohdy to také bývá jeden z mála druhů, které lidé v lesích najdou v množství nikoliv malém.

Aktuálně ovšem roste mnoho dalších druhů, vyrazily téměř všechny hřibovité. Suchohřib hnědý bude doceněn až konkurence smrkových, dubových a borových hřibů bude v pozdním podzimu postupně odcházet na zimní dovolenou.

Tož taky vyrazte do lesů, vod a strání...Čekání je riskantní, protože jak známo, do žen, melounů (a také do hub...), se nevidí...

V galerii jsou první tři obrázky suchohřibů, pak jeden Hřib žlučový...Poslední obrázek nechť vás naláká na krásu naší přírody.