Květnové májovky
...aneb už nám to začalo...
Karel May by to asi těžce nesl, byť jsem jeho díla hltal jako každý správný pubertální greenhorn. Ale tady to bude určitě z jiného, houbařského soudku či košíku, že...
Jednou z oblíbených jarních hub je právě tahle bílá krasavice z rodu čirůvek, která vlastně zahajuje tu "opravdovou" sezonu běžných houbařů. Vem ďas, že má zespodu "pod sukýnkou" radiátor, chladič, lupeny, čárky nebo dokonce žbrlení. Hodně lidí si udržuje zásadní uctivý odstup od jim podobným, ale májovky jsou přece jen brány trochu na milost. Pro nás, celoživotní houbaře a fotografy, skončila doba ohnivců zimních, rakouských i černých, krasočíšek žlutých, destic, terčovnic a mnoha dalších druhů hub, které jsou zpravidla jen pro nás. Skončily i kačenky české, ucháče, penízovky sametonohé a smrže. Májovka se tedy stala jakýmsi záchytným bodem začínajíci sezony.
Ovšem my, skalní labužníci, obracíme oči v sloup, když slyšíme, že někdo májovkami pohrdá. Taková delikatesa hodná císařských stolů s vybranou krmí! Bílá smetanová omáčka z májovek...Lepší už je snad jen lanýž nebo slavičí jazýčky se sloním masem (nejlépe v poměru jedna ku jedné, tedy na jednoho slona jeden slavičí jazýček...).
Tož se nechte nalákat a pozorně se dívejte kolem sebe. Hájky, okraje cest, aleje, sady, zahrady, městská zeleň, náletové listnáče a remízky. Tam všude na ni můžete natrefit.
Letos je dobré houbařské jaro, jak jsem předvídal v předchozích vstupech. Vláha postupně přichází a zůstává. A tak není divu, že se dařílo i májovkám nadstandardně. Vlastně stále daří, včera jsem zase sklízel, zdravé a voňavé plodnice a ještě nechal dorůst menší.
Jak si májovku nesplést? Splést si ovšem lze cokoliv s čímkoliv, potažmo i manželku s jinými téhož druhu...Dobrou pomůckou budiž právě ten typický vzhled, bílé lupeny, intenzivní moučná vůně...Roste často v čarodějných kruzích s mnoha desítkami plodnic. Klobouk může mít i nažloutlou a béžovou barvu. Ale tu vůni se naučte a bude to hned jasné...Zkuste a uvidíte, vlastně ucítíte. Ta zmiňovaná smetanová májovková omáčka ovšem nemá chybu...Posklízel jsem postupně několik set kousků po důkladném "profotografování"...Přítel Murphy mi to občas ulehčí, když v okamžiku soustředěného focení mi pošle turistickou výpravu na utajený plac...Zájem účastníků zájezdu bývá vzorový a dotaz, zda je to k snědku, očekávaný...
Čas ovšem běží a tak už mám na kontu i hřibovité, dubáky, modráky, babky...Ale o tom zas příště...
V galerii tedy shlédněte, jak májovky aktuálně vypadají. Přidám krásnou a vzácnou krasočíšku žlutou, letos hojnější. Hřib dubový je pak nakouknutím do blízké budoucnosti. A voda? Ta to vše s noblesou jistí...
Karel May by to asi těžce nesl, byť jsem jeho díla hltal jako každý správný pubertální greenhorn. Ale tady to bude určitě z jiného, houbařského soudku či košíku, že...
Jednou z oblíbených jarních hub je právě tahle bílá krasavice z rodu čirůvek, která vlastně zahajuje tu "opravdovou" sezonu běžných houbařů. Vem ďas, že má zespodu "pod sukýnkou" radiátor, chladič, lupeny, čárky nebo dokonce žbrlení. Hodně lidí si udržuje zásadní uctivý odstup od jim podobným, ale májovky jsou přece jen brány trochu na milost. Pro nás, celoživotní houbaře a fotografy, skončila doba ohnivců zimních, rakouských i černých, krasočíšek žlutých, destic, terčovnic a mnoha dalších druhů hub, které jsou zpravidla jen pro nás. Skončily i kačenky české, ucháče, penízovky sametonohé a smrže. Májovka se tedy stala jakýmsi záchytným bodem začínajíci sezony.
Ovšem my, skalní labužníci, obracíme oči v sloup, když slyšíme, že někdo májovkami pohrdá. Taková delikatesa hodná císařských stolů s vybranou krmí! Bílá smetanová omáčka z májovek...Lepší už je snad jen lanýž nebo slavičí jazýčky se sloním masem (nejlépe v poměru jedna ku jedné, tedy na jednoho slona jeden slavičí jazýček...).
Tož se nechte nalákat a pozorně se dívejte kolem sebe. Hájky, okraje cest, aleje, sady, zahrady, městská zeleň, náletové listnáče a remízky. Tam všude na ni můžete natrefit.
Letos je dobré houbařské jaro, jak jsem předvídal v předchozích vstupech. Vláha postupně přichází a zůstává. A tak není divu, že se dařílo i májovkám nadstandardně. Vlastně stále daří, včera jsem zase sklízel, zdravé a voňavé plodnice a ještě nechal dorůst menší.
Jak si májovku nesplést? Splést si ovšem lze cokoliv s čímkoliv, potažmo i manželku s jinými téhož druhu...Dobrou pomůckou budiž právě ten typický vzhled, bílé lupeny, intenzivní moučná vůně...Roste často v čarodějných kruzích s mnoha desítkami plodnic. Klobouk může mít i nažloutlou a béžovou barvu. Ale tu vůni se naučte a bude to hned jasné...Zkuste a uvidíte, vlastně ucítíte. Ta zmiňovaná smetanová májovková omáčka ovšem nemá chybu...Posklízel jsem postupně několik set kousků po důkladném "profotografování"...Přítel Murphy mi to občas ulehčí, když v okamžiku soustředěného focení mi pošle turistickou výpravu na utajený plac...Zájem účastníků zájezdu bývá vzorový a dotaz, zda je to k snědku, očekávaný...
Čas ovšem běží a tak už mám na kontu i hřibovité, dubáky, modráky, babky...Ale o tom zas příště...
V galerii tedy shlédněte, jak májovky aktuálně vypadají. Přidám krásnou a vzácnou krasočíšku žlutou, letos hojnější. Hřib dubový je pak nakouknutím do blízké budoucnosti. A voda? Ta to vše s noblesou jistí...