...aneb hlívy jsou cenné, chutné a krásné...

O hlívě snad každý slyšel, v hledáčku houbařů i nakupujících v obchodech bývá ovšem favorizována hlíva ústřičná, o jejíž blahodárnosti a pozitivních účincích na lidské zdraví se dovídáme díky reklamě vše podstatné.

Málo už se ví, že existuje její příbuzná, která se v přírodě vyskytuje na jaře a v létě. Na svých každodenních toulkách přírodou ji často potkávám a radostně sklízím. Jde o hlívu plicní, jednu uz více druhů hlív, které u nás rostou. Mimochodem, hlívy jako rod jsou velmi pohledné krasavice a tak není divu, že mají někdy velmi zajímavá a poetická jména. Třeba hnízdovitá, kožešinová, máčková, čepičkatá, olivová, plátková, ušatá.

Zůstaňme ale u naší dnešní, plicní. Můžete ji najít i teď. Je poměrně rozšířená a máte-li vytipovaný a dobře sledovaný les, kde jste ji někdy viděli, máte vystaráno na několik let dopředu. Najdete ji na listnáčích, buku, lípě, topolu, jeřábu, bříze, dubu, ale třeba i na třešni. Roste zpravidla v bohatých trsech, příjemně voní. Starší plodnice žloutnou a pak mívají takový zvláštní pach, ktery bych nerad nějak blíže specifikoval. Zpravidla se objevuje v několika růstových vlnách během sezony, takže když se daří, můžete sklidit i desítky kilogramů.

Hlíva plicní má v kuchyni všestranné využití, já ji miluji jako perfektní surovinu pro skvělý guláš, vhodná je i do octa, usušená je zajímavě voňavá. Coby řízek s obalem i bez něho je velmi dobrá, je měkčí než hlíva ústřičná, která mnohdy bývá až gumovitá .Prostě, hlíva plicní je boží dar a sluší se ji naučit a sbírat.

Ještě teď roste, včera jsem ji nalezl na svých bukových kmenech. Od října se s klesajícími teplotami začne objevovat hlíva ústřičná. Někdy se objeví ve stejném lese, někdy i na stejných kmenech.

No a jak je to teď aktuálně(cz) s houbami? Jedna velká loterie. Leckde mraky hub, viz dnešní média, jinde poskrovnu, leckde pusto. Vše se odvíjí od srážek, které byly velmi různé a tak stav hub v našich lesích mne nepřekvapuje, jen musím rychle měnit místa, kam jít...Moje okřídlené, nevstoupíš dvakrát do stejného lesa, platí teď sakra výstižně. V době největších veder jsem nosil plné koše hřibovitých, na stejné stráni mám teď jen oči pro pláč...Ale je dobré pravidelně sledovat cvrkot v lese, vyplatí se to...

V galerii si prohlédněte jak hlíva plicní vypadá, přidal jsem i bizarní houbu pstřeně dubového, západ slunce v Liberci i moje oblíbené kapky. Voda budiž pochválena. Tak zas někdy...