Kačenky české
...jsou nejen hezké, ale i velmi chutné...
Kačenek českých je jistě mnoho, mnohé jsou i celebritami. Já se ovšem, s dovolením, budu dnes věnovat výhradně těm, které patří do říše hub, tedy přesněji a cíleněji do čeledi smržovitých.
Jde o typickou jarní houbu aktuálně rostoucí (už jsem zde o nich psal zevrubně 20.4.2012...), jejíž kulinářská hodnota je velmi vysoká a znalost lokalit výskytu velkým pokladem a devizou.
Jsa přece jen už trochu zkušenějším a houbařsky protřelejším bardem, takže vím kdy, vím kam a také se podle toho zařizuji. Letos je to trochu složitější, protože příroda se poněkud utrhla z řetězu a shodou různých okolností a vývoje počasí získala jistý a ne zanedbatelný náskok vůči "normálu"...Proto jsem také testovací a rekognoskační návštěvy těch správných míst posunul dopředu o tři týdny...A vyplatilo se. To co jsem sbírával v posledním dubnovém týdnu, sklízím v jeho první dekádě...
Kačenka česká je trochu vybíravá kráska, má ráda růžokvěté dřeviny, zásaditý podklad. Nacházíme ji pod trnkami, švestkami, třešněmi, ale také pod jasany, osikami, lískami...Byť ji zpravidla delší dobu nacházíme na stejném místě, taky občas trochu migruje a posune se třeba o pár set metruů jinam...Když se daří, můžete ve správnou dobu na správném místě sklidit i stovky plodniček. Těm se odborně říká apotécia...Mají kloboučky i nožky...Plodničky jsou velmi proměnlivé a o tom to dnes bude...Mnohdy to vypadá jako na výtvarném cvičení akademiků.
My s chotí stále preferujeme pro nás nejchutnější krmi z kačenek a to kloboučky nadívané směsí drůbeží sekané s různými bylinkami a kořením. Vždy je to originální, odvíjející se od okamžitého nápadu a invence kuchařky. Výsledek je vždy pochválen a radostně zkonzumován. Při této příležitosti připomínám, že jsou jedinci, kteří jsou na kačenky alergičtí a mohou mít trávící potíže. V našem širokém okolí jsme to ovšem nikdy nezaznamenali a reklamace strávníků nemáme...
A teď k jádru dnešní prezentace. Protože bych se nerad opakoval (ač u mého koníčku se to přímo nabízí...), předvedu kačenky české v různých stylizacích a rolích. Je to průřez tvary a podobami, se kterými jsme se s chotí v terénu setkali. Je to jakási nadsázka a obrazotvornost amatérského fotografa, který se snaží zachytit přírodní svět s nadhledem a snahou o neotřelé pohledy. Berte to jako úsměvný pokus o humorný pohled na tvarovou pestrost těhle nádherných výtvorů Matky Přírody.
Takže odshora dolů sedm podob a rolí. Začneme štíhlou manekýnkou, pokračuji podobou s krokodýlem, pak dobře zamaskovaná dáma, čtvrtá se uklání pokorná gejša, pak rozverná tanečnice z maškarního plesu. Konce bývají vždy horší. Bechtěrevova choroba a pak kačenka předdůchodová, mající to za pár...Uzavřu skupinovým fotem zúčastněných při čekání v kuchyni...
Tož to o víkendu zkuste, odhaduji, že ještě nejméně dva týdny budou šance reálné. A pořád platí to houbařské a fotografické...Dívat se, dívat se, dívat se...
Kačenek českých je jistě mnoho, mnohé jsou i celebritami. Já se ovšem, s dovolením, budu dnes věnovat výhradně těm, které patří do říše hub, tedy přesněji a cíleněji do čeledi smržovitých.
Jde o typickou jarní houbu aktuálně rostoucí (už jsem zde o nich psal zevrubně 20.4.2012...), jejíž kulinářská hodnota je velmi vysoká a znalost lokalit výskytu velkým pokladem a devizou.
Jsa přece jen už trochu zkušenějším a houbařsky protřelejším bardem, takže vím kdy, vím kam a také se podle toho zařizuji. Letos je to trochu složitější, protože příroda se poněkud utrhla z řetězu a shodou různých okolností a vývoje počasí získala jistý a ne zanedbatelný náskok vůči "normálu"...Proto jsem také testovací a rekognoskační návštěvy těch správných míst posunul dopředu o tři týdny...A vyplatilo se. To co jsem sbírával v posledním dubnovém týdnu, sklízím v jeho první dekádě...
Kačenka česká je trochu vybíravá kráska, má ráda růžokvěté dřeviny, zásaditý podklad. Nacházíme ji pod trnkami, švestkami, třešněmi, ale také pod jasany, osikami, lískami...Byť ji zpravidla delší dobu nacházíme na stejném místě, taky občas trochu migruje a posune se třeba o pár set metruů jinam...Když se daří, můžete ve správnou dobu na správném místě sklidit i stovky plodniček. Těm se odborně říká apotécia...Mají kloboučky i nožky...Plodničky jsou velmi proměnlivé a o tom to dnes bude...Mnohdy to vypadá jako na výtvarném cvičení akademiků.
My s chotí stále preferujeme pro nás nejchutnější krmi z kačenek a to kloboučky nadívané směsí drůbeží sekané s různými bylinkami a kořením. Vždy je to originální, odvíjející se od okamžitého nápadu a invence kuchařky. Výsledek je vždy pochválen a radostně zkonzumován. Při této příležitosti připomínám, že jsou jedinci, kteří jsou na kačenky alergičtí a mohou mít trávící potíže. V našem širokém okolí jsme to ovšem nikdy nezaznamenali a reklamace strávníků nemáme...
A teď k jádru dnešní prezentace. Protože bych se nerad opakoval (ač u mého koníčku se to přímo nabízí...), předvedu kačenky české v různých stylizacích a rolích. Je to průřez tvary a podobami, se kterými jsme se s chotí v terénu setkali. Je to jakási nadsázka a obrazotvornost amatérského fotografa, který se snaží zachytit přírodní svět s nadhledem a snahou o neotřelé pohledy. Berte to jako úsměvný pokus o humorný pohled na tvarovou pestrost těhle nádherných výtvorů Matky Přírody.
Takže odshora dolů sedm podob a rolí. Začneme štíhlou manekýnkou, pokračuji podobou s krokodýlem, pak dobře zamaskovaná dáma, čtvrtá se uklání pokorná gejša, pak rozverná tanečnice z maškarního plesu. Konce bývají vždy horší. Bechtěrevova choroba a pak kačenka předdůchodová, mající to za pár...Uzavřu skupinovým fotem zúčastněných při čekání v kuchyni...
Tož to o víkendu zkuste, odhaduji, že ještě nejméně dva týdny budou šance reálné. A pořád platí to houbařské a fotografické...Dívat se, dívat se, dívat se...