...aneb generálka na Štědrý večer...

Čas Vánoc se opět přiblížil a nepochybně jsou to svátky všech. My, houbaři tělem i duší, máme v této spojitosti spoustu tradičních rituálů, zvyklostí i příjemných předvánočních povinností.

Mezi ně patří i prestižní snaha mít na štědrovečerní tabuli co nejvíce druhů čerstvých hub, nasbíraných nejlépe až v ten slavnostní den štědrý. Také ale hodně jídel s houbami. Možnosti nálezů ovšem Matka Příroda nekompromisně a autoritativně stanovuje režimem nastupující zimy i charakterem počasí. Ten letošní stav mi maně připomíná slova klasika, byť byla vyřčena na adresu léta. Karty byly rozdány a letos se snad používaly jen ty vyšší a trumfy. Jeden z kolegů tohle období zimy - nezimy nazval trefně předjařím. Jako by se měl opakovat nedávný rok, kdy jsem přinesl klouzky na Nový rok.

Jakkoli byla houbařská sezona vzdor místním a krátkodobým explozím hřibů nic moc, prodloužení sběru hub až do prosince nás věrné potěšilo. Běžně se nacházely různé hřiby, křemenáče, suchohřiby, ale také holubinky a lišky. Jejich definitivní konec odpískaly teprve až dva dny, kdy teplota klesla hluboko pod nulu. Takže na konzumaci veteránů pozor, dost toho pamatují a o mrazech toho vědijó dost. Houby na vánočním stole jsou ovšem především o symbolech, tradici, mnohé houbové exempláře jsou vlastně jakousi loveckou trofejí, které se nekonzumují. Také jsem přesvědčen, že teď příroda vyplácí dividendy za celoroční přízeň a návštěvy lesů....

Jsou ovšem houby, které zimu vydrží a ke konzumaci přímo vybízejí. Penízovka sametonohá se ne náhodou označuje za houbu vánoční. Jakékoliv jídlo obohatí a je schopna pokračovat v růstu po mrazech i delším suchu. Také hlíva ústřičná a pařezník pozdní coby kvalitní surovina do gulášů vždy potěší. Šťavnatka pomrazka má zimu přímo v názvu a šťavnatka modřínová bývá hojná právě pod modříny. A takové ucho Jidášovo, to je pravý poklad a dar Boží. Učeně se jmenuje boltcovitka bezová, zkuste někoho kousnout do ucha a pochopíte název...Roste celoročně a do zeleninových salátů je jako stvořeno. Dají se najít i další druhy, jedovatých je poskrovnu, snad jen třepenitka svazčitá. Zvukomalebné názvy jako klihatka černá, čirůvka fialová a dvoubarvá, strmělka mlženka, čihovitka masová, jen dokreslují krásnou češtinu...

A co ještě patří na štědrovečerní tabuli kromě jídel? Vše co je spojeno s volně rostoucími i vypěstovanými produkty z přírody. Chlubit se rajčaty (byť už jsou trochu jetá...) z balkonu? Ořechy, oříšky, mochyně, jablka, jmelí...

A konečně se dostáváme k letošnímu houbovému menu...Snažíme se každý rok trochu obnovovat a měnit složení, ale tradice je tradice. Choť obětavě všechna jídla připraví, abyste měli inspiraci dopředu. Nesmí chybět krkonošské kyselo s houbami, hubník, který moje maminka vždy důsledně nazývala houbancem. Ostatně jsme rodnou příslušností Jilemničané...Houbanec má i sladkou verzi, která je v rodině velmi oblíbená. Houbový salát připravuji já, kubu se stročkem trubkovitým pak choť, podobně jako zelný salát s uchem Jidášovým, to je ta příslovečná třešinka na dortu...

Letošní premiéru má tlačenka s houbami z octového nálevu, všem moc šmakuje....

Tož pokoukejte, podumejte, co byste mohli okoukat a napodobit. Užijte svátků a nezapomeňte se podívat do přírody. Stačí blízké okolí, často se vracívám z minivýprav po sídlišti s dobrým úlovkem. A pokud nevěříte, že sbíráme a fotíme houby celoročně, nahlédněte třeba na ohoubách.cz. Možná se přidáte k nám, kterým houby učarovaly. Lovy beze zbraní, které nahrazujeme foťáky, mají své kouzlo.

V galerii se nejdříve dvakrát podívejte na houbařův sváteční stůl, pak je kyselo s houbami, bramborový salát s houbami, houbová tlačenka, maminčin houbanec a zelný salát s uchem Jidášovým. Pak následuje obrázek vánoční, citované penízovky sametonohé a pak už je přáníčko. Tak brzy zase v příštím roce...