Houbařovo jaro za dveřmi
...aneb co (snad) poroste...
Letošní jaro je vlastně jako skoro každé jiné v posledních letech. Matka Příroda opět vesele experimentuje, střídavě přidává plyn a pak razantně šlape na brzdy. Po (ne)zimě jsem předpokládal, že náskok jara bude viditelný, ale ranní teploty pod nulou drží růst rostlin na uzdě.
A co lze aktuálně (cz..) v přírodě najít? Letos je nadúroda krásných červených mističek s poetickým názvem ohnivec rakouský. Chcete-li se také zařadit do množiny lidí, kteří je viděli naživo, prohlížejte padlé větve listnáčů pokryté mechem, ohnivci jsou dobře vidět a jejich něžná krása je velkým zážitkem. K snědku to není, ale prý je ohnivec léčivý, dříve se jím ošetřovaly rány...
Asi největším hitem je velmi časný výskyt kačenek českých, krásných to smržovitých hub, které jsou pro nás symbolem jara. Je to i velká lahůdka na talíři. Zatím čekáme na smrže, ale je to jen otázka pár dnů, kdy je někdo objeví.
Většina z nás, celoročních šmejdilů po přírodě, se teď ještě věnuje houbám na dřevě, tedy zvláště na padlých kmenech, pařezech a větvích. Máme pro ně libozvučný název dřevomilky, tudíž my jsme dřevomilci. Ne, není to snad psychická úchylka. A to jsou i tací, kteří vášnivě zkoumají houbičky miniaturní, kterých se vejde na špičku jehly jako andělů a kde je špendlíková hlavička kopací míč. Dlužno podotknout, že se vláhový deficit přece jen trochu (hurá...) vylepšil, pomalé tání s mírnými srážkami vyhovuje řadě hub. Je také příslibem dobře rozdaných karet do sezóny.
Dají se ještě najít poslední živé trsy penízovek sametonohých, hlívy ústřičné a permanentním druhem je ucho Jidášovo, kterému tohle počasí vyhovuje. Teď vlastně čekáme především na smrže, březnovky, kačenky české ve větším množství a pak už se najdou první májovky, skvostný to materiál do kuchyně. Taková bílá smetanová omáčka s nimi...
Tož pojďme do galerie. Nejdříve tři druhy vzpomínaných ohnivců, postupně dle vzácnosti rakouský, zimní a černý, pak choroš poloplástvový, černorosol uťatý a pařezník obecný. Nic z toho k snědku není, ale vynahradíme si to fotografickou atraktivitou a zajímavými tvary. Dvě skupenství vody na závěr nechť vám připomenou, že v přírodě je vždy krásně...
Letošní jaro je vlastně jako skoro každé jiné v posledních letech. Matka Příroda opět vesele experimentuje, střídavě přidává plyn a pak razantně šlape na brzdy. Po (ne)zimě jsem předpokládal, že náskok jara bude viditelný, ale ranní teploty pod nulou drží růst rostlin na uzdě.
A co lze aktuálně (cz..) v přírodě najít? Letos je nadúroda krásných červených mističek s poetickým názvem ohnivec rakouský. Chcete-li se také zařadit do množiny lidí, kteří je viděli naživo, prohlížejte padlé větve listnáčů pokryté mechem, ohnivci jsou dobře vidět a jejich něžná krása je velkým zážitkem. K snědku to není, ale prý je ohnivec léčivý, dříve se jím ošetřovaly rány...
Asi největším hitem je velmi časný výskyt kačenek českých, krásných to smržovitých hub, které jsou pro nás symbolem jara. Je to i velká lahůdka na talíři. Zatím čekáme na smrže, ale je to jen otázka pár dnů, kdy je někdo objeví.
Většina z nás, celoročních šmejdilů po přírodě, se teď ještě věnuje houbám na dřevě, tedy zvláště na padlých kmenech, pařezech a větvích. Máme pro ně libozvučný název dřevomilky, tudíž my jsme dřevomilci. Ne, není to snad psychická úchylka. A to jsou i tací, kteří vášnivě zkoumají houbičky miniaturní, kterých se vejde na špičku jehly jako andělů a kde je špendlíková hlavička kopací míč. Dlužno podotknout, že se vláhový deficit přece jen trochu (hurá...) vylepšil, pomalé tání s mírnými srážkami vyhovuje řadě hub. Je také příslibem dobře rozdaných karet do sezóny.
Dají se ještě najít poslední živé trsy penízovek sametonohých, hlívy ústřičné a permanentním druhem je ucho Jidášovo, kterému tohle počasí vyhovuje. Teď vlastně čekáme především na smrže, březnovky, kačenky české ve větším množství a pak už se najdou první májovky, skvostný to materiál do kuchyně. Taková bílá smetanová omáčka s nimi...
Tož pojďme do galerie. Nejdříve tři druhy vzpomínaných ohnivců, postupně dle vzácnosti rakouský, zimní a černý, pak choroš poloplástvový, černorosol uťatý a pařezník obecný. Nic z toho k snědku není, ale vynahradíme si to fotografickou atraktivitou a zajímavými tvary. Dvě skupenství vody na závěr nechť vám připomenou, že v přírodě je vždy krásně...