Kulinářská lahůdka
...aneb sírovec žlutooranžový...
Tuhle houbu těžko přehlédnete. Svítivě žlutooranžové vějíře ladných tvarů upoutají pozornost spolehlivě. Většina dotazů směřuje přímočaře ke kardinální otázce: je to k snědku? V tomto případě velmi ano. Byť je sírovec parazitická houba a hostiteli radost neudělá, v kuchyni nad ni není. Letos jich vyrostlo neúrekom, měli jsme lukulské hody často.
Mykologická osvěta má ovšem i své stinné stránky. Sběr sírovce doporučujeme už desetiletí, že propagace funguje, poznávám spolehlivě podle toho, kolik krásných trsů je chirurgicky dokonale odříznuto před mým rozhodnutím sklidit. Je to trochu také proto, že se snažím dokumentovat růst a ty mlaďounké plodnice záměrně nechávám na focení. Ideální stádium růstu je ovšem jednoznačně podle stáří, čím mladší tím lepší. Šťavnaté kulovité útvary jdou snadno odříznout a jsou ceněnou komoditou. Pokud nůž neprochází plodnicí hladce, je to signál ke zvážení konzumace.
Sírovec žlutooranžový roste rychle, po týdnu už obvykle ztrácí na kvalitě a jedinečnosti konzistence. Roste od dubna především na ovocných stromech, třešních, švestkách, také na vrbách a dalších listnatých dřevinách. Pokud není sklízen, časem se rozpadne a zbělá, připomíná pak psí exkrementy. Jak jsem poznamenal, jde o parazitický druh, stromu škodí. Zpravidla na stejném místě vyroste každý rok, někdy i dvakrát za sezonu.
No a teď už rychle do kuchyně. Bezkonkurenční úpravou sírovce jsou řízky, ať už přírodní nebo obalované, nejlépe na sádle. Pečením zrůžoví, chutí připomíná drůbeží nebo telecí, je specificky nakyslý a nenapodobitelný. Rafinovanou specialitou je marinovaný. Nejprv řízkově zpracovaný, pak naložený do sladkokyselého nálevu. Dlužno podotknout, že přestože mívám tuto lahůdku často v plánu, první stádium je maximem a konečnou, protože všechny řízky pří, ehm, ochutnávání tak nějak rychle zmizí... A sírovec na kari? Nemá chybu, pikantní omáčka přiláká každého milovníka dobrot. Výhodou je, že takhle lze úspěšně zpracovat i ne zcela měkké části úlovku.
Co ještě dodat? Kdo nevyzkoušel, připravuje se o nevšední zážitek. Kouzelné bývá, když se ze zarputilého odmítače houbových pokrmů stane po otestování vzorku lovec žlutooranžových krasavců a nadšený konzument rozličných úprav téhle zajímavé a dobře identifikovatelné houby. Tož to zkuste, jen vězte, že z akátu konzumaci sírovce nedoporučujeme...
Tuhle houbu těžko přehlédnete. Svítivě žlutooranžové vějíře ladných tvarů upoutají pozornost spolehlivě. Většina dotazů směřuje přímočaře ke kardinální otázce: je to k snědku? V tomto případě velmi ano. Byť je sírovec parazitická houba a hostiteli radost neudělá, v kuchyni nad ni není. Letos jich vyrostlo neúrekom, měli jsme lukulské hody často.
Mykologická osvěta má ovšem i své stinné stránky. Sběr sírovce doporučujeme už desetiletí, že propagace funguje, poznávám spolehlivě podle toho, kolik krásných trsů je chirurgicky dokonale odříznuto před mým rozhodnutím sklidit. Je to trochu také proto, že se snažím dokumentovat růst a ty mlaďounké plodnice záměrně nechávám na focení. Ideální stádium růstu je ovšem jednoznačně podle stáří, čím mladší tím lepší. Šťavnaté kulovité útvary jdou snadno odříznout a jsou ceněnou komoditou. Pokud nůž neprochází plodnicí hladce, je to signál ke zvážení konzumace.
Sírovec žlutooranžový roste rychle, po týdnu už obvykle ztrácí na kvalitě a jedinečnosti konzistence. Roste od dubna především na ovocných stromech, třešních, švestkách, také na vrbách a dalších listnatých dřevinách. Pokud není sklízen, časem se rozpadne a zbělá, připomíná pak psí exkrementy. Jak jsem poznamenal, jde o parazitický druh, stromu škodí. Zpravidla na stejném místě vyroste každý rok, někdy i dvakrát za sezonu.
No a teď už rychle do kuchyně. Bezkonkurenční úpravou sírovce jsou řízky, ať už přírodní nebo obalované, nejlépe na sádle. Pečením zrůžoví, chutí připomíná drůbeží nebo telecí, je specificky nakyslý a nenapodobitelný. Rafinovanou specialitou je marinovaný. Nejprv řízkově zpracovaný, pak naložený do sladkokyselého nálevu. Dlužno podotknout, že přestože mívám tuto lahůdku často v plánu, první stádium je maximem a konečnou, protože všechny řízky pří, ehm, ochutnávání tak nějak rychle zmizí... A sírovec na kari? Nemá chybu, pikantní omáčka přiláká každého milovníka dobrot. Výhodou je, že takhle lze úspěšně zpracovat i ne zcela měkké části úlovku.
Co ještě dodat? Kdo nevyzkoušel, připravuje se o nevšední zážitek. Kouzelné bývá, když se ze zarputilého odmítače houbových pokrmů stane po otestování vzorku lovec žlutooranžových krasavců a nadšený konzument rozličných úprav téhle zajímavé a dobře identifikovatelné houby. Tož to zkuste, jen vězte, že z akátu konzumaci sírovce nedoporučujeme...