...aneb bylo to překrásné a (ne)bylo toho dost...

Pozdější vánoční dárky bývají spíše zajímavější, protože jen nebyly včas nalezeny, zpravidla pořízeny hodně dopředu a rafinovaně skryty...

Ovšem tenhle novoroční mne hodně zklamal, kdyby šel vrátit, hned tak učiním.

Publikuji léta leckde docela čile, hodně fotím, jsem spjat s přírodou, houbami, mám rád naši mateřštinu. Tady jsem byl trochu za bílou vránu, protože místo ostrých diskuzí a výměn názorů jsem se věnoval prezentaci krásných výtvorů Matky Přírody, nabádal jsem k častému pobytu venku, celoročnímu houbaření, snažil se radit co s úlovky, sdílet zajímavé i vzácné druhy hub, ukazovat esteticky
vnímané motivy. Ta základní myšlenka, tedy sdílet příjemné věci, byla určující. Prošel jsem si obdobími, kdy jsem nebyl schopen bez pomoci editora vložit ani text, coby IT trochu debilní jsem se ale časem propracoval až k fotkám a samostatnosti, i za to díky...

Idea sdílení radosti mne vede až k vizi, že čtenář by měl při čtení mých textů a pohledu na fotky najednou mít pocit, že se jeho obličej rozzařuje, získává úsměv číslo jedna, presbyoptický zrak by najednou skvěle zaostřoval, vlasy by zhoustly a ztmavly, vrásky se vyhladily a tak. Blbá nálada a stresy by na téhle vlně neměly mít šanci. Kéž byste to tak měli všichni...
Cvrkot na stránkách jsem ovšem celou dobu přítomnosti od roku 2011 sledoval, občas i komentoval, ale těch více než sto esejí mne dostatečně zaměstnávalo. Jo, dařilo se, i fotky zde vycházely vzhledem k malé velikosti zajímavě. No aby se nedařilo, slovy Jiřího Suchého: no nedivte se, prosím vás, v takový vzácný společnosti...

Je mi to líto, srostl jsem s tímto blogem a jeho náhlý konec mne nemile překvapil a rozladil. Můj starší kantorský kolega vždy, když se událo něco, co on nemohl ovlivnit ani zvrátit, okomentovával kouzelnou replikou: "no nic"...Byl v tom ovšem zkomprimovaný emotivní podtext, protest, často bezmoc i vztek. On to (Pepo Jandáku, zdravím Tě nahoru...) říkal velmi nonšalantně a s nadhledem, hodným následování.

Podobně teď já říkám svou verzi v podobných situacích: "je to tak"...Děkuji za báječnou příležitost v téhle komunitě, byv vychován v polepšovně, kde jsme říkali: my, chlapci z polepšovny, jsme vždy o krok vepředu a z nejhoršího vevnitř...,hledám na všem negativním něco pozitivního. Tím aktuálně(cz) budiž informace, že blog bude retroaktivně pasivně k dispozici, protože moje příspěvky jsou vesměs nadčasové a revolvingové pouze ročními obdobími, takže si své zájemce a čtenáře snad nějaké ještě najdou...



P.S. Obrázky jsou se smutnými kapkami, voda skrzevá krásu a slunce pro radost...