Proběhlé senátní volby mají významný dopad na reálné postavení Senátu. Byly bojem o celostátní témata za vyšší účasti voličů, zvláště ve druhém kole. Voliči sociální demokracie, kteří dříve odmítali Senát a na protest proti jeho existenci se neúčastnili senátních voleb, nyní k volbám došli. Vzali Senát na vědomí jako realitu, uvědomili si jeho významné postavení v mocenském systému státu a volební účastí se ztotožnili s tím, že senátní volby jsou součástí boje o celostátní politiku. Neúspěch nezávislých kandidátů je důsledkem tohoto vnímání Senátu. Voliči pochopili, že Senát není určen na obhajobu místních zájmů, kde mají houfně zasedat starostové bez politické příslušnosti. Senátoři, kteří se nepodílejí na přijímání státního rozpočtu, nemohou výrazně podpořit místní zájmy, naopak jejich pozice v této oblasti je slabší než poslanců. Doménou Senátu je tvorba zákonů, tedy výsostně celostátní téma.
Valné shromáždění Organizace spojených národů rozhodlo, že Mezinárodní soudní dvůr posoudí, zda vyhlášení samostatnosti Kosova je v souladu s mezinárodním právem. Česká republika se hlasování neúčastnila. Mezinárodní právo přitom chrání malé státy, které nemají mocné armády. Mocnosti občas za užití síly porušují mezinárodní právo. Pokud však malé státy nebudou mít právní jistotu v mezinárodních vztazích, ztratí záruku existence. Je dobré neřešit mezinárodní spory vojensky, ale jejich předložením soudu. Jinak se vracíme do středověku, kdy jediným limitem agrese byla nejistota válečného úspěchu.