V Krupce se 9. 4. 2011 levicoví aktivisté pokusili zabránit průvodu Dělnické strany sociální spravedlnosti uspořádáním náboženského shromáždění. Církve pro výkon náboženských úkonů nemusí shromáždění předem oznamovat. Tato výhoda se vztahuje na výkon náboženských funkcí, ne pro jiné účely. Privilegium církví plyne ze zkušenosti, že při výkonu kultu i pod širým nebem nedochází k narušení veřejného pořádku. Ale i na náboženská shromáždění doléhá povinnost zachování veřejného pořádku. Pokud jej naruší, podléhají zákonu o shromažďování, včetně úředního ukončení. Bude-li náboženskými potřebami zastíráno znemožnění shromáždění jiného, zákon může v budoucnu zavést pro náboženská shromáždění pod širým nebem oznamovací povinnost, což zbytečně ztíží výkon skutečného náboženského kultu.
Prezidentu je občas upíráno právo na svébytný politický postoj s poukazem na jeho údajnou neodpovědnost. Byť ústava v jednom článku hovoří o neodpovědnosti prezidenta, je nutné číst ústavu celou. Prezident má zvláštní ústavní odpovědnost za velezradu a Ústavní soud jej může sesadit. Naopak o vládě ústava říká, že je odpovědna, neboť závisí na většině v Poslanecké sněmovně. Ale bude-li vláda jednat protiprávně a mít poslušné poslance, zůstane. Bude-li vláda sebelepší, ale většinu ztratí, padne. Za odposlechy, prorůstání podnikání do politiky a jiné protiprávní jednání budou Nečasovi ministři odpovědni jen, když vláda ztratí většinu poslanců. Pokud se Nečasova koalice rozhodne pokračovat, odpovědnost ji nehrozí. Vedení stran zaváže své poslance k podpoře vlády a navzájem se nezbaví poslanecké imunity.
V parlamentní republice je vláda parlamentu odpovědná, ale na rozdíl od formy vlády shromáždění není jeho výborem a není parlamentem volena. Významné postavení při jmenování a odvolávání členů vlády má prezident republiky, bez něhož se nikdo členem vlády nestane ani z ní neodejde. Tato rozhodnutí prezidenta nejsou kontrasignována premiérem a prezident je za ně právně odpovědný pro velezradu v rámci žaloby Ústavnímu soudu. Pokud je někdo za něco právně odpovědný, musí mít volnost uvážení a právo samostatně hodnotit situaci.
Náš politický systém vede k častým vládním krizím. Od roku 1992 se vystřídalo 11 vlád. Naposledy dokončila funkční období vláda Miloše Zemana 1998-2002. Volební systém produkuje obvykle pět stran v Poslanecké sněmovně. Vedle stran založených na tradičních ideologiích se dostane do Poslanecké sněmovny vždy nová strana, se kterou někteří spojují spásu politiky - Unie svobody, Zelení, Věci veřejné. Tyto strany ale krachují. Věci veřejné ohromují tím, jak chápou politiku jako pokračování podnikání jinými prostředky. To ohrožuje důvěru v politický systém, jak upozornil místopředseda ODS Pavel Blažek. Ani přetahováním poslanců z jiných stran nelze vytvořit trvalou stabilitu. V politice tuto skutečnost objevilo již několik premiérů snažících se přelstít volební výsledek.
Ministerstvo spravedlnosti navrhuje omezení civilního dovolání k Nejvyššímu soudu. Uvažuje se o zavedení lhůt pro rozhodnutí Nejvyššího soudu i o tom, že ve věci sám konečně rozhodne a ne jen vrátí nižšímu soudu – soudní ping-pong. Návrh řeší zatíženost Nejvyššího soudu. Lhůty pro rozhodnutí a zabránění soudnímu ping-pongu u všech soudů navrhovali již někteří sociálně demokratičtí poslanci za Špidlovy vlády, ale tehdejší ministři spravedlnosti dlouhodobost soudních řízení neřešili. Lhůty zabrání excesům, kdy například letos vydal okresní soud na Moravě rozsudek v procesu, který začal v roce 1994! Ve sporu byl právě ping-pong mezi okresním a odvolacím soudem. Přitom tento rozsudek není konečný a je napaden odvoláním.