Veřejnost vnímá státní zastupitelství jako bojovníka proti zločinu spolu s policií, což plyne z řízení před soudem, kde symbolicky státní zástupce stojí na protilehlé straně proti obžalovanému. Ale před soudním řízením probíhá přípravné trestní řízení, v němž státní zástupce dozoruje činnost policie a musí chránit i práva obviněných. Je logické, že se občas dostává do střetu s policií či médii. Pro policii trestní případ skončí podáním návrhu na obžalobu. Není hodnocena, zda podaná obžaloba bude úspěšná u soudu nebo obžalovaný nakonec vysoudí vysoké odškodné na státu i za pochybení policisty, který byl nadřízenými ohodnocen za vyřízené trestní stíhání. V přípravném trestním řízení je protihráčem obviněného policista a státní zástupce zde plní kontrolní roli a jeho postavení se blíží soudci. Musí respektovat práva obviněného i proti názoru policisty, i když to zkomplikuje tuto fázi trestního řízení. Je logické, že někteří policisté kritizují státní zástupce a nehledají chyby u sebe. Např. Kubiceho zpráva z roku 2006 obsahovala tvrzení typu - jedna paní povídala. Různá nepodložená tvrzení může v rámci získávání informací police shromažďovat, ale nemohou se stát základem trestního stíhání.
Nejvyšší státní zástupce navrhl ministru spravedlnosti odvolání vrchního státního zástupce v Praze Vlastimila Rampuly. Návrh na odvolání je legitimním vyjádřením názoru vyšších funkcionářů na to, s kým chtějí spolupracovat. Ale návrh na odvolání musí obsahovat obhajitelné argumenty. Účel nesvětí prostředky.
Ministerstvo vnitra 12. 5. 2011 překvapilo návrhem na vyloučení některého státu ze schengenského prostoru. Lidé spojují Schengen se zrušením kontrol na hranicích. Ale členství obsahuje i řadu důležitých zásad pro předávání policejních informací v boji proti kriminalitě, od pátrání po kradených autech až po pátrání po osobách. Vyloučení některého státu ze Schengenu znamená obnovení kontrol hranic, ale i ztrátu možnosti policie získávat cenné informace o kriminalitě.
Možnost změny pravomocí či způsobu ustavení každého státního orgánu, včetně Ústavního soudu, je legitimní, pokud bude dosažena demokratickými pravidly. Rozdělení moci mezi jednotlivé státní orgány je věcí suveréna, kterým je v demokracii lid. V demokracii je Ústavní soud kritizovatelný jako každý jiný orgán. Jen totalita vylučuje veřejnou kritiku státních orgánů. Rozhodnutí Ústavního soudu jsou často kritizována právníky, včetně soudců obecných soudů i ústavními soudci samými, kterým je umožněno zveřejnit svůj názor, pokud je většina přehlasuje. Rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro svůj mocenský charakter, nikoli protože by nutně byla správná.
Po pádu komunismu přistoupilo Československo k rozsáhlé restituci majetku zestátněného po roce 1948. Důvodem bylo i to, že v Československu proběhlo vedle Sovětského svazu největší zestátňování. Církevní restituce ukazují, že 22 let po pádu komunismu velké majetkové přesuny neskončily. Restituce napravují křivdy. Vždy však platilo, že napravují jen některé křivdy a občas mohou způsobit nové problémy lidem, kteří se na totalitní moci nepodíleli. Spravedlnosti je v restitucích majetku pojem relativní.