Pavel Rychetský naznačil, že ministr spravedlnosti je v podstatě povinen jmenovat vrchního státního zástupce vybraného nejvyšším státním zástupcem, že jmenování ministrem má jen „symbolickou rovinu“ (Interview ČT 24, 23. 7. 2012). Právo však stanoví něco jiného. Až do roku 1993 jmenoval funkcionáře v prokuratuře generální prokurátor, který měl postavení samovládce. Od roku 1994 zákon o státním zastupitelství toto soustředění moci v prokuratuře, která vycházela ze sovětského modelu, zrušil. Demokratický stát měl obavu z kumulace moci generálního prokurátora bez demokratické kontroly. Nástrojem dělby moci ve veřejné žalobě je, že na jmenování vedoucích státních zástupců se musí shodnout dva subjekty. Většinou ministr s navrhujícím vyšším vedoucím státním zástupcem či ministr a vláda při jmenování nejvyššího státního zástupce.
Rokem 2012 končí z rozhodnutí Ústavního soudu pětileté zmrazení či dokonce snížení platové základy státních zástupců a soudců. Tato platová základna se dotýká i členů vlády, Parlamentu a některých dalších osob placených státem, kteří mají plat snížen až do roku 2014. Tuto skupinu 4 800 osob z 90% tvoří státní zástupci a soudci, politiků je malá část. Platy těchto představitelů státu jsou vázány na průměr platů v nepodnikatelské sféře. Původně byly vázány na platy nejvyšších úředníků státních orgánů. To bylo roku 2002 nahrazeno spravedlivějším průměrem platů všech zaměstnanců - nejvýše i nejhůře placených. Rostou-li platy všech zaměstnanců v nepodnikatelské sféře, rostou platy představitelů státu. Je-li stop stav platů u všech zaměstnanců, nezvyšují se ani platy politiků, státních zástupců a soudců.
V souvislosti s úvahami o možnosti výběru vedoucích státních zástupců ve výběrovém řízení se ozývají hlasy o údajné nesprávnosti takového postupu, protože jej současný zákon nezná. Ale výběrová řízení se mohou konat, aniž by je zákon upravoval. Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil zavedl výběrová řízení na funkce předsedů vrchních a krajských soudů, které jmenuje prezident na návrh ministra spravedlnosti, byť zákon taková výběrová řízení nezná. Rovněž nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká zavedla bez zákonné úpravy výběrová řízení na pozice státních zástupců, které ze zákona jmenuje ministr na návrh nejvyššího státního zástupce. V této praxi výběrových řízení na státní zástupce se pokračuje i za současného nejvyššího státního zástupce.
Václav Moravec ve svých otázkách 8. 7. 2012 na ČT1 uvedl, že Mirek Topolánek pronesl slova, že když jde o vládu, musí nezávislost justice stranou. To je lež. Na to ihned reagoval ministr spravedlnosti Pavel Blažek s tím, že daná slova Mirek Topolánek nepronesl.
Nejvyšší státní zástupce hovoří o své svobodě v personální oblasti státního zastupitelství. Jde mu o to, aby ministr spravedlnosti vyhověl jeho návrhu na jmenování vrchní státní zástupkyně v Praze. Ale státní funkcionáři musí jednat podle zákona. To platí pro nejvyššího státního zástupce i ministra spravedlnosti. Jestliže má někdo zákonnou pravomoc, musí ji vykonávat. Převést na jiného ji může jen, připouští-li to zákon. Vedoucí státní zástupce jmenuje podle zákona ministr. Této pravomoci se nemůže vzdát. Správný není ani její jen formální výkon. Jestliže právo předpokládá, že na určitém aktu se musí shodnout dva subjekty, pak je nutné takový postup zachovat.