Ústavní soud nálezem z 19. 7. 2016, Pl.ÚS 20/15, zrušil část rozsudku Nejvyššího soudu z 29. 12. 2014. Tímto rozsudkem Nejvyšší soud přiznal soudkyni Okresního soudu Brno-venkov zpětně plat vycházející z trojnásobku průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře. Sám Ústavní soud tento plat přiznal soudcům až od 1. 1. 2015. Nejvyšší soud jednal v rozporu se zásadou, že rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení právního předpisu nemá zpětnou účinnost, ale platí do budoucna. Uvedeným rozsudkem, jenž Nejvyšší soud v rozporu s ústavou veřejně nevyhlásil, byla dotčena majetková práva státu, který by musel doplatit soudcům a státním zástupcům částku v řádu miliard. Stát proto podal jako zaměstnavatel – právnická osoba ústavní stížnost. Rozhodnutí Ústavního soudu napravuje nesprávná rozhodnutí soudců o vlastních platech, ale jen částečně.
Právo azylu je upraveno v Listině základních práv a svobod jako právní nárok cizince na azyl a povinnost státu azyl poskytnout, jestliže je cizinec pronásledován za uplatňování politických práv a svobod. Stát může odepřít azyl jen tomu, kdo jednal v rozporu se základními lidskými právy a svobodami.