Ideologie je strategií politiky
Erazim Kohák v textu Kšefty, strany, ideály (Právo 25. 6. 2010 s. 6) chce návrat ideálů v politických stranách. Místopředseda Občanské demokratické strany Pavel Blažek na stranickém kongresu volal po ideologii strany, jež dává dlouhodobé základy politiky. Podle něj strana nesmí být stranou státního rozpočtu přijímaného z roku na rok.
Strategie je znalost dlouhodobějšího vývoje a sledování hlavního cíle. Taktikou lze vyhrát bitvu, strategie vyhrává válku. Strategií politické strany je její ideologie, která vykládá ideje a hodnoty, z nichž vychází při správě státu. Ideologie činí jednání strany předvídatelné. Pokud ji strana nemá, je snůškou různých zájmů, které se časem vyčerpají.
Pro sociální demokracii v 19. st. byl určující marxismus. Dnes lze na něj hledět jako na historickou kritiku kapitalismu, ale ne jako na filozofii moderní levicové strany. Ve srovnání s Marxovými a Engelsovými díly však neexistuje souborné dílo dneška uznané za obecnou sociálně demokratickou ideologii. Sociální demokracie akceptovala liberální pojmy trhu jako základu ekonomiky a lidských práv jako součást statusu jedince ve státě. Odlišuje ji však důraz na aktivní politiku státu jako záruky standardu důstojného života lidí bez ohledu na jejich individuální bohatství. Co je však v daném státě obsahem státem zaručené důstojnosti života a jakými prostředky jej stát dosahuje, má plynout z ideologie strany, což dnes chybí.
Ideologický problém je i na pravici a spočívá ve spojení nespojitelného – konzervatismu a liberalismu. Konzervatismus převzal z liberalismu volný trh, ale jinak se dívá na mezinárodní politiku, potraty, euthanasii atd. Dokresluje to například odsudek liberalismu slovenským křesťanským konzervativcem Jánem Čarnogurským po roce 1990.
Volání po obnovení filozofických základů politických stran je správné. Ideologie nebude každodenním čtením pro většinu voličů, ale musí být dostupná a zřejmá. Bez ideje mohou lidé vstupovat do politických stran pro prosazení vlastního zájmu, ale proto je lidé dlouhodobě volit nebudou. Silné myšlenkové základy dají politickým vůdcům i stranám trvalou přesvědčivost.
Strategie je znalost dlouhodobějšího vývoje a sledování hlavního cíle. Taktikou lze vyhrát bitvu, strategie vyhrává válku. Strategií politické strany je její ideologie, která vykládá ideje a hodnoty, z nichž vychází při správě státu. Ideologie činí jednání strany předvídatelné. Pokud ji strana nemá, je snůškou různých zájmů, které se časem vyčerpají.
Pro sociální demokracii v 19. st. byl určující marxismus. Dnes lze na něj hledět jako na historickou kritiku kapitalismu, ale ne jako na filozofii moderní levicové strany. Ve srovnání s Marxovými a Engelsovými díly však neexistuje souborné dílo dneška uznané za obecnou sociálně demokratickou ideologii. Sociální demokracie akceptovala liberální pojmy trhu jako základu ekonomiky a lidských práv jako součást statusu jedince ve státě. Odlišuje ji však důraz na aktivní politiku státu jako záruky standardu důstojného života lidí bez ohledu na jejich individuální bohatství. Co je však v daném státě obsahem státem zaručené důstojnosti života a jakými prostředky jej stát dosahuje, má plynout z ideologie strany, což dnes chybí.
Ideologický problém je i na pravici a spočívá ve spojení nespojitelného – konzervatismu a liberalismu. Konzervatismus převzal z liberalismu volný trh, ale jinak se dívá na mezinárodní politiku, potraty, euthanasii atd. Dokresluje to například odsudek liberalismu slovenským křesťanským konzervativcem Jánem Čarnogurským po roce 1990.
Volání po obnovení filozofických základů politických stran je správné. Ideologie nebude každodenním čtením pro většinu voličů, ale musí být dostupná a zřejmá. Bez ideje mohou lidé vstupovat do politických stran pro prosazení vlastního zájmu, ale proto je lidé dlouhodobě volit nebudou. Silné myšlenkové základy dají politickým vůdcům i stranám trvalou přesvědčivost.