Plán Ministerstva spravedlnosti rušit přísedící soudů je zásah do základů liberálního státu, jak vznikl po revolucích 19. století. Tehdejší omezení absolutní státní moci vedlo k zavedení občanského prvku do trestního soudnictví. Ten se prosadil v evropském a americkém právu. Laický prvek v podobě poroty nebo přísedících demokraticky legitimizoval soudy a odstranil nedůvěru v profesionální soudce. Náš model přísedících tkví v tom, že se laici podílejí na rozhodování v závažných věcech o vině i trestu se soudcem. Naproti tomu poroty většinou rozhodují bez soudce o vině a soudce pak o trestu. Ovšem v řadě právních systémů se poroty musí vyslovit pro udělení trestu smrti.

Návrh na rušení přísedících sleduje ušetřit nepatrnou část státního rozpočtu. Pokud však budeme přistupovat ke státu jen z hlediska úspor, víc se ušetří zrušením profesionálních soudců. Na Ministerstvu vnitra možná zjistí, že levnější než krajská samospráva je jmenovat ministerské zmocněnce pro správu krajů. Sama vláda by pak mohla převzít zákonodárství a ušetří se na Parlamentu. Zrušení demokracie zlevní správu státu. Ale kdo to chce?
Laický prvek v soudnictví je v době oslabení vazeb soudní moci na moc zákonodárnou důležitý pro zachování její vazby na suveréna v demokratickém státě – lid. Dodnes v USA ani soudce Nejvyššího soudu nemusí být právník. I soudní moc je součástí státu. Není vlastníkem moci. Rozsudky jsou vydávány jménem republiky, což je lid organizovaný v demokratický stát.
Problémem našich přísedících volených zastupitelstvy na 4 roky je, že jsou často ve vleku soudce a převažují v nich lidé, kteří tak chtějí trávit svůj čas. Naproti tomu poroty jsou losovány náhodně ze všech občanů a vykonávají svůj mandát v jednom procese. Je v nich zastoupeno náhodně vybrané spektrum celé společnosti. Jistě se soudcům bude lépe soudit, pokud jim do jejich rozhodování nebude nikdo mluvit. Účast laického prvku v trestním soudnictví je však i dnes podstatnou náležitostí demokratického státu.