Každá vláda si boj s korupcí vytkla za prioritu. Boj je ale často viděn jen úhlem trestního práva. Jako běžný občan ví, že před vykradením bytu jej neochrání trestní zákoník, ale dobrý zámek, i politik by měl vědět, že před korupcí chrání průhledné hospodaření a rozhodování státu. Pachatelé trestné činnosti si totiž odhalení a trest nepřipouští. Boj s korupcí je využíván jako mediální prostředek politické prezentace. K tomu slouží prohlášení politiků a viditelné kroky, byť nemají vliv na trestní řízení. Roku 1998 nastoupila vláda s politickou kampaní „čisté ruce“. Protože tehdejší nejvyšší státní zástupce Vít Veselý poukázal, že státní zastupitelství jedná dle zákona a nechtěl se v této kampani angažovat, byl na návrh ministra spravedlnosti Otakara Motejla roku 1999 odvolán. Změna nejvyššího státního zástupce však neměla vliv na žádné vyšetřování, neboť Nejvyšší státní zastupitelství dozor nad vyšetřováním neprovádí. To je především na okresních a krajských státních zastupitelstvích.

Na trestním řízení se podílí rezorty vnitra a spravedlnosti. Současný ani předcházející ministr vnitra nebyli odborníky na trestní řízení, kde státní zástupce dozoruje zákonnost postupu policie. Dostávali se do situace, kdy slyšeli stížnosti policistů na postup státního zástupce, který tak však činit musí. Nechtějí-li politici, aby státní zástupce dozoroval zákonnost postupu policie, nechť změní zákon.
Nejvyšší státní zastupitelství nemůže dávat pokyny okresním a krajským státním zastupitelstvím. A jeho návrh z roku 2006, aby vyšetřování korupce bylo soustředěno u vrchních státních zastupitelství s možností jeho dohledu nebyl Ministerstvem spravedlnosti přijat. Nejvyšší státní zastupitelství za ministra vnitra Martina Peciny vyzvalo podřízené vedoucí státní zástupce, aby věnovali pozornost podnětům policistů k provedení dohledu činnosti dozorujícího státního zástupce, tvrdí-li policisté, že státní zástupce postupuje při dozoru nezákonně. Zjistilo se však, že policisté podněty nepodávají. Ani ministr vnitra neuvedl příklady nezákonného postupu státního zástupce. Byť je většinou spolupráce policie a státních zástupců dobrá, je pochopitelné, že někteří policisté svaluji vinu za neúspěchy na státního zástupce. Správným řešením je podat podnět k provedení dohledu. To se však neděje. Možná i proto, že v rámci dohledu činnosti státního zástupce se nepřímo posoudí i kvalita činnosti policistů.