Ministry zavazuje vláda
Premiér Petr Nečas uložil ministru zemědělství odvolat z dozorčí rady Lesů ČR místopředsedu ODS Pavla Blažka z Brna, který však rezignoval sám. Důvodem je zřejmě, že se brněnská organizace ODS nepodřídila premiérově vůli, s kým má spolupracovat v zastupitelstvu Brna. Ovšem u nás není kancléřský systém, v němž jsou ministři podřízeni premiérovi. Ministři nejsou vázáni pokyny předsedy vlády. Vláda je kolektivní orgán, který rozhoduje ve sboru. Premiér má jeden hlas, stejně jako kterýkoli ministr, může být přehlasován. Jen vláda může zavazovat ministry. Jestliže by zákonodárce chtěl, aby členy dozorčích rad určoval premiér, stanovil by to v zákoně o státním podniku. Ale ten určuje, že je to právo ministra, jehož ministerstvo je zakladatelem podniku. Pokud tedy premiér chce jednat v souladu s ústavou, musí prosadit změnu zákona, která by mu dala právo určovat členy dozorčích rad státních podniků, nebo tuto otázku předloží vládě, která jako vrcholný orgán výkonné moci zaváže ministra k takovému jednání. Premiér přitom musí vládě návrh odůvodnit a mít podporu většiny členů vlády.
Územní samospráva je podstatnou náležitostí demokratického právního státu, ale nesmí být formální. Pokud by fakticky o sestavování koalic v obcích nerozhodovala zvolená zastupitelstva, ale stranické centrály a místní organizace by jen prováděly jejich rozhodnutí, nepůjde o skutečnou samosprávu. Proto zákon požaduje, aby vnitřní život politických stran, byl demokratický a respektoval dělbu moci. S tím je v rozporu vůdcovský princip uplatňovaný ve fašistických stranách i princip demokratického centralismu komunistických stran. U obou platí, že centrum může rozhodnout vše, včetně místních otázek, a nižší stranické orgány jsou povinny tato rozhodnutí provést, což vede k popření samosprávy. K funkční samosprávě patří i autonomie místních organizací politických stran a za ně zvolených zastupitelů, rozhodovat svobodně o tvorbě orgánů obce.
Územní samospráva je podstatnou náležitostí demokratického právního státu, ale nesmí být formální. Pokud by fakticky o sestavování koalic v obcích nerozhodovala zvolená zastupitelstva, ale stranické centrály a místní organizace by jen prováděly jejich rozhodnutí, nepůjde o skutečnou samosprávu. Proto zákon požaduje, aby vnitřní život politických stran, byl demokratický a respektoval dělbu moci. S tím je v rozporu vůdcovský princip uplatňovaný ve fašistických stranách i princip demokratického centralismu komunistických stran. U obou platí, že centrum může rozhodnout vše, včetně místních otázek, a nižší stranické orgány jsou povinny tato rozhodnutí provést, což vede k popření samosprávy. K funkční samosprávě patří i autonomie místních organizací politických stran a za ně zvolených zastupitelů, rozhodovat svobodně o tvorbě orgánů obce.