Ústavní soud v roce 2010 zrušil část zákona o soudech a soudcích. Ústavnímu soudu se nelíbí, že není určen počet místopředsedů Nejvyššího soudu a v odůvodnění nálezu nabádá zákonodárce, aby jej omezil. Ústavní soud na sebe neústavně vztahuje postavení třetí komory Parlamentu, když z negativního zákonodárce, který může rušit zákony, nikoliv nové dávat, se pasuje do role pozitivního zákonodárce, když se snaží vnutit Parlamentu, jakou úpravu má přijmout. Parlament však při úpravě jmenování místopředsedů Nejvyššího soudu v zákoně o soudech fakticky Ústavu opsal. Pokud Ústavní soud považuje takové ustanovení za neústavní, v důsledku tvrdí, že sama Ústava je neústavní. Poté, co se zmocnil práva rušit ústavní zákony, jde o další akt, kdy si Ústavní soud uzurpuje právo přezkoumávat ústavnost Ústavy. Správná reakce Parlamentu bude, když v zákoně o soudech nijak neupraví jmenování předsedy a místopředsedy Nejvyššího soudu, neboť jde o nadbytečné opisování Ústavy.

Ústavní soud též zrušil ustanovení, jež výslovně umožňovalo předsedům a místopředsedům soudů vykonávat funkci opakovaně. Ústavní soud spatřuje možnost personální korupce v tom, že funkcionář, jenž bude chtít být do funkce opět jmenován, se může chovat podle přání toho, kdo jej jmenuje. Ústavní soud nedůvěřuje lidským vlastnostem soudců, když předpokládá jejich patolízalství za účelem udržet si funkci předsedy soudu. Ovšem jak se zabrání patolízalství soudců, kteří dnes funkci nemají, ale budou ji chtít? Sami někteří ústavní soudci byli jmenováni opakovaně. Je jejich jmenování personální korupcí? Ve skutečnosti Ústavní soud možnost opětovného jmenování předsedů a místopředsedů soudů nezrušil. Zrušil výslovnou úpravu tohoto práva v zákoně. Ale právo na jmenování předsedou soudu patří do základního práva na přístup k veřejným funkcím. Zde zákon může přístup omezit, ale musí tak učinit výslovně. Nyní zákon mlčí a platí zde, že co zákon nezakazuje, je dovoleno. I u jiných funkcí je možné jejich opakování, aniž to zákon výslovně stanoví (poslanec, ministr).

Odborný článek Soudní funkcionáři a Ústavní soud Časopis pro právní vědu a praxi 4/2010 s. 369-372.