Spravedlivé financování měst
Ministerstvo financí chce změnit současný systém financování měst, kdy daňové příjmy jsou rozdělovány tak, že větší města dostávají více z daní na jednoho obyvatele, protože provozují instituce, které slouží obyvatelům území často většího než je kraj. Ministerstvo chce velkoměstům vzít stovky milionů ve prospěch malých obcí. Zvláštní systém financování má být jen pro Prahu. Na první pohled se zdá správné, aby města peníze na jednoho obyvatele dostávala stejné. Nicméně nový systém vede k nové nespravedlnosti mezi financováním Prahy a jiných velkých měst Brna, Ostravy a Plzně.
V těchto městech jsou vedle typicky městských kulturních zařízení i zařízení nadregionálního i státního významu, jako jsou opery, balety a filharmonie. V roce 1990 se stala systémová chyba, když po zrušení krajských národních výborů přešly na města významné kulturní instituce, byť mají celostátní význam. Chybu nenapravila reforma veřejné správy zřizující vetší množství malých a finančně slabých krajů. Tyto kraje neplní všechny úkoly dřívějších krajských národních výborů spravujících mnohem větší území. Dodnes významnou část moravské kultury financuje ze svého rozpočtu Brno, jež plní fakticky funkci moravského zemského města. Paradoxem je, že nejbohatší město státu Praha nemusí vynakládat peníze na financování srovnatelných institucí, neboť pražská Česká filharmonie, pražské Národní divadlo i Státní opera jsou placeny státem.
Pokud má být plánované přerozdělení daní správné, musí stát převzít vedle pražských institucí i svůj díl na financování obdobných zařízení jako jsou velké filharmonie, operní a baletní soubory i v jiných městech. Stát tak napraví nespravedlnost, když není žádný důvod, aby Filharmonii Brno, která má evropský věhlas, ale i jiná obdobná kulturní zařízení nefinancoval stejně jako instituce pražské. Kritériem nechť je význam instituce. Pokud se tak nestane, navrhovaná daňová reforma ještě více posílí bohatství centra na úkor zbytku státu.
V těchto městech jsou vedle typicky městských kulturních zařízení i zařízení nadregionálního i státního významu, jako jsou opery, balety a filharmonie. V roce 1990 se stala systémová chyba, když po zrušení krajských národních výborů přešly na města významné kulturní instituce, byť mají celostátní význam. Chybu nenapravila reforma veřejné správy zřizující vetší množství malých a finančně slabých krajů. Tyto kraje neplní všechny úkoly dřívějších krajských národních výborů spravujících mnohem větší území. Dodnes významnou část moravské kultury financuje ze svého rozpočtu Brno, jež plní fakticky funkci moravského zemského města. Paradoxem je, že nejbohatší město státu Praha nemusí vynakládat peníze na financování srovnatelných institucí, neboť pražská Česká filharmonie, pražské Národní divadlo i Státní opera jsou placeny státem.
Pokud má být plánované přerozdělení daní správné, musí stát převzít vedle pražských institucí i svůj díl na financování obdobných zařízení jako jsou velké filharmonie, operní a baletní soubory i v jiných městech. Stát tak napraví nespravedlnost, když není žádný důvod, aby Filharmonii Brno, která má evropský věhlas, ale i jiná obdobná kulturní zařízení nefinancoval stejně jako instituce pražské. Kritériem nechť je význam instituce. Pokud se tak nestane, navrhovaná daňová reforma ještě více posílí bohatství centra na úkor zbytku státu.