Fišer byl slušný člověk
Exmajitel Diag Human Josef Šťáva prohlásil, že bývalý ministr zdravotnictví Bohumil Fišer 2000-02, který zemřel 21. 3. 2011, prý po něm žádal úplatek. S obviněním přišel po smrti Fišera, kdy už se nemůže bránit. Kdo Bohumila Fišer znal, ví, že šlo o člověka, jenž netoužil po bohatství, nezajímaly jej drahé obleky ani auta. Zná-li někdo jednání Bohumila Fišera a Josefa Šťávy a kritériem pro něj není peněžní zisk, sám si určí, kdo jednal slušně.
Šťáva chce peníze po státu za údajnou škodu, které vymohl v rámci rozhodčího řízení bez soudu. Jistě by v řízení ve svůj prospěch užil vše, včetně udání, že nějaký ministr od něj chtěl úplatek. Proč až po 10 letech označil ministra, který se nemůže bránit?
Nelze ručit za všechny, kdo pracují pro stát. I na Ministerstvu zdravotnictví byli lidé různí a někteří snad chtěli Diagu vyjít vstříc. Ale profesor Fišer, stejně jako ministři před ním a po něm, neuznal jeho údajné nároky. Překvapující je, že Bohumil Fišer toto jednání předpokládal již roku 2007, kdy zveřejnil toto stanovisko (kráceno):
„Se znepokojením pozoruji případ Diag Human, kde stoupenci vyplacení miliardového odškodného firmě Diag připravují následující postup:
1. Vyřadit znalecký posudek Horského a Svobody na výši odškodného z dalšího projednávání před rozhodčím senátem. Na základě tohoto posudku rozhodčí senát rozhodl o vyplacení náhrady škody firmě Diag ve výši asi 326 milionů Kč, kterou stát 2003 uhradil.
2. Vypracování nových znaleckých posudků s minimální částkou odškodného mezi 4-6 miliardami Kč a s maximální částkou mezi 8-12 miliardami Kč.
3. Zaplatit méně než 10 miliard, ale více než 3 miliardy a svalit vinu na ministra Fišera, který odmítl dobrovolně vyplatit 3 miliardy na základě jediného znaleckého posudku. Stejně dobrovolně nevyplatili plnění Diagu jeho předchůdci ani jeho nástupci.
4. Na podporu tohoto postupu vést mediální kampaň.“
Že mediální kampaň bude i posmrtná, snad netušil ani B. Fišer.
Vyjádření Z. Koudelky ke kauze Diag z roku 2007.
Šťáva chce peníze po státu za údajnou škodu, které vymohl v rámci rozhodčího řízení bez soudu. Jistě by v řízení ve svůj prospěch užil vše, včetně udání, že nějaký ministr od něj chtěl úplatek. Proč až po 10 letech označil ministra, který se nemůže bránit?
Nelze ručit za všechny, kdo pracují pro stát. I na Ministerstvu zdravotnictví byli lidé různí a někteří snad chtěli Diagu vyjít vstříc. Ale profesor Fišer, stejně jako ministři před ním a po něm, neuznal jeho údajné nároky. Překvapující je, že Bohumil Fišer toto jednání předpokládal již roku 2007, kdy zveřejnil toto stanovisko (kráceno):
„Se znepokojením pozoruji případ Diag Human, kde stoupenci vyplacení miliardového odškodného firmě Diag připravují následující postup:
1. Vyřadit znalecký posudek Horského a Svobody na výši odškodného z dalšího projednávání před rozhodčím senátem. Na základě tohoto posudku rozhodčí senát rozhodl o vyplacení náhrady škody firmě Diag ve výši asi 326 milionů Kč, kterou stát 2003 uhradil.
2. Vypracování nových znaleckých posudků s minimální částkou odškodného mezi 4-6 miliardami Kč a s maximální částkou mezi 8-12 miliardami Kč.
3. Zaplatit méně než 10 miliard, ale více než 3 miliardy a svalit vinu na ministra Fišera, který odmítl dobrovolně vyplatit 3 miliardy na základě jediného znaleckého posudku. Stejně dobrovolně nevyplatili plnění Diagu jeho předchůdci ani jeho nástupci.
4. Na podporu tohoto postupu vést mediální kampaň.“
Že mediální kampaň bude i posmrtná, snad netušil ani B. Fišer.
Vyjádření Z. Koudelky ke kauze Diag z roku 2007.