Ústavní soud sobě
Generální sekretář Ústavního soudu Tomáš Langášek v článku Nepromyšlené změny ústavě nesvědčí (Lidové noviny 7. 12. 2011 s. 15) kritizuje návrh přímé volby prezidenta republiky a zejména prodloužení jeho funkčního období na 6 let. Volba prezidenta se tak může spojit s volbami do obcí a krajů. To ušetří finance, a přesto zvýší účast občanů na politickém rozhodování. Šestileté volební období prezidenta je v Rakousku, Finsku či Rusku. Irsko a Itálie mají prezidenty voleny na 7 let. I československý prezident byl volen v letech 1920-60 na 7 let. O přímé volbě československého prezidenta se hovořilo již po roce 1989. Rovněž při přijímání naší Ústavy roku 1992 sociálně demokracie alternativně navrhovala přímou volbu. Další návrh ústavního zákona zavádějící přímou volbu prezidenta byl podán v roce 2001. O přímé volbě se u nás diskutuje přes 20 let.
Ale tím, čím Tomáš Langášek vybočuje z tradičních odpůrců rozšiřování účasti občanů v politice, je jeho volání po rozšíření funkčního období soudců Ústavního soudu z 10 na 13 let. Nikdo totiž zatím nepřišel s tím, že když se rozšíří volební období prezidenta, má se časově rozšířit i jejich funkce. Nenapadlo to žádného poslance, senátora, ministra či prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. Nápad vznikl jen na Ústavním soudu. To zapadá do vidění Ústavního soudu jako pána nad státem a jeho ústavou, které měl původně sloužit. Platí zde starozákonní slova: „Což se smí sekera holedbat nad toho, kdo jí seká? A pila povyšovat se nad toho, kdo jí řeže? Jako by metla mohla švihat toho, kdo ji zvedá, nebo hůl se vynášet, že není dřevo.“
Poté, co Ústavní soud odmítl ústavní příkaz řídit se ústavními zákony při rušení možnosti občanů řešit politickou krizi v roce 2009 předčasnými volbami, jde o další prezentaci Ústavního soudu jako pána ústavy. To, že se rozšíří funkční období prezidenta republiky, nemusí znamenat prodloužení mandátu ústavních soudců. Vždyť 10leté funkční období ústavních soudců bylo i v první Československé republiky, kdy měl prezident funkční období 7 let. Takový návrh není fakticky ničím jiným než malou domů pro ústavní soudce pod heslem Ústavní soud sobě.
Ale tím, čím Tomáš Langášek vybočuje z tradičních odpůrců rozšiřování účasti občanů v politice, je jeho volání po rozšíření funkčního období soudců Ústavního soudu z 10 na 13 let. Nikdo totiž zatím nepřišel s tím, že když se rozšíří volební období prezidenta, má se časově rozšířit i jejich funkce. Nenapadlo to žádného poslance, senátora, ministra či prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. Nápad vznikl jen na Ústavním soudu. To zapadá do vidění Ústavního soudu jako pána nad státem a jeho ústavou, které měl původně sloužit. Platí zde starozákonní slova: „Což se smí sekera holedbat nad toho, kdo jí seká? A pila povyšovat se nad toho, kdo jí řeže? Jako by metla mohla švihat toho, kdo ji zvedá, nebo hůl se vynášet, že není dřevo.“
Poté, co Ústavní soud odmítl ústavní příkaz řídit se ústavními zákony při rušení možnosti občanů řešit politickou krizi v roce 2009 předčasnými volbami, jde o další prezentaci Ústavního soudu jako pána ústavy. To, že se rozšíří funkční období prezidenta republiky, nemusí znamenat prodloužení mandátu ústavních soudců. Vždyť 10leté funkční období ústavních soudců bylo i v první Československé republiky, kdy měl prezident funkční období 7 let. Takový návrh není fakticky ničím jiným než malou domů pro ústavní soudce pod heslem Ústavní soud sobě.