Německá kancléřka Angela Merkelová 2. 12. 2011 prohlásila, že Srbsko není připraveno stát se kandidátem členství v Evropské unii. Důvodem výroku je špatná bezpečnostní situace v Kosovu. Jde o typické hledání viníka všude, je ne u sebe. Ale dle mezinárodního práva odpovídá za bezpečnost v suverénním státě jeho vláda a na okupovaných územích okupant. Z mezinárodního práva nenese Srbsko odpovědnost za bezpečnostní situaci v Kosovu od roku 1999, kdy jej po vojenském leteckém útoku bez souhlasu Organizace spojených národů na srbská a černohorská města vyklidilo. Moc převzaly okupační jednotky některých států včetně Německa a s touto mocí je spojena jejich právní odpovědnost. Za bezpečnost odpovídají vlády těch vojenských jednotek, které v Kosovu operují. To platí i z hlediska států, které Kosovo uznaly za samostatný stát, neboť i ony uznávají, že kosovské orgány nemají plnou jurisdikci v bezpečnostní oblasti, ale jen tam, kde jim byla okupačními úřady postoupena. Tím je zpochybňována vůbec existence Kosova jako samostatného státu, protože suverenita nad svým územím je charakteristický znak státu.

Evropská unie nemá jednotný názor na Kosovo, jako celek jej za samotný stát neuznala. Zahraniční politika Evropské unie podléhá principu jednomyslnosti. Evropská unie nemůže uznat Kosovo, pokud jej neuznají všechny členské státy. To se ani v dlouhodobé perspektivě nestane. Stejně jako to, že Kosovo nebude přijato za člena Organizace spojených národů. Německo a jeho spojenci v bombardování Srbska a Černé Hory dokázaly vojensky Kosovo obsadit, ale nedokážou světové společenství donutit přijmout jimi vytvořený kosovský stát mezi sebe. Vojenský úspěch je spojen s frustrujícím neúspěchem politickým. Snaha Německa donutit Srbsko tzv. normalizovat vztahy s Kosovem jako podmínku pro jeho zapojení do evropské integrace je snahou prosadit německou politiku prostřednictvím Evropské unie. To je nutné odmítnout. Za situaci v Kosovu spoluodpovídá Německo a nemůže zneužívat otázku budoucí evropské integrace pro své vlastní, nikoli evropské cíle zahraniční politiky.