Petr Uhl v článku Senát bude kousat do kyselého jablka (Právo 7. 1. 2012 s. 6) vyjadřuje odpor k přímé volbě prezidenta i k funkci prezidenta. Dokonce navrhl prezidenta zrušit. Správně poukazuje na to, že pravomoci prezidenta a jeho přímá volba oslabuje vliv parlamentních stran. Jasně projevil základ odporu k přímé volbě prezidenta, neboť jde skutečně o projev dělby moci, která oslabuje stranické centrály.

Nápad na zrušení prezidentského úřadu není nový. Naposledy zrušili úřad prezidenta v Severní Koreji, když Kim Ir-sena po jeho smrti 1994 prohlásili věčným prezidentem. Zrušení realizovali i nacisté v Německu a s výjimkou Československa i všechny komunistické státy. Právě pro nacisty a komunisty bylo nemyslitelné, aby existoval nějaký úřad, kde by mohlo být byť jen stopy nezávislosti na vedení totalitní strany. Proto Hitler nechal roku 1934 schválit zákon o sloučení prezidentských pravomocí se svým úřadem říšského kancléře. Zákon nabyl účinnosti smrtí prezidenta Hindenburga. Teprve tento akt dal Hitlerovi totální moc, protože mu umožnil ovládnout armádu jako její vrchní velitel, kterým coby prostý kancléř nebyl. Rovněž komunisté, pokud již připustili existenci úřadu prezidenta, prosazovali jen jeho nepřímou volbu, právě aby slovy Petra Uhla neoslabil vliv „parlamentních politických stran“, byť v dané době ve formě jedné totalitní strany.
Přímá volba prezidenta se u nás prosadí dříve či později. První přímou volbu prezidenta zavedla Francie 1848. Od té doby postupně rostl podíl republik vůči monarchiím a v rámci republik rostl podíl přímo volených prezidentů. Na světě je více než tři čtvrtiny států republikami a v téměř ve třech čtvrtinách republik občané mají právo volit prezidenta. Je to nezastavitelný demokratizační proces.
Občas se uvádí, že se změnou volby souvisí změna pravomocí. Změna pravomocí jakéhokoliv ústavního orgánu může, ale nemusí být spojena se způsobem jeho volby. V některých zemích jsou senátoři voleni přímo, někde nepřímo, někde jsou částečně jmenovaní a přece způsob volby senátorů nesouvisí s pravomocemi Senátu. I přímo volený Senát může být silný jako v Itálii či slabý jako v Polsku.
Zavedení přímé volby prezidenta se občas zpochybňuje tvrzením, že jsme parlamentní republikou, proto má být prezident volen parlamentem. Ovšem srovnáme-li ústavní systémy, nenajdeme přímý vztah mezi formou vlády a způsobem ustavení hlavy státu. Rozsah práv orgánů nezávisí na způsobu jejich ustavení. V Evropě jsou prezidenti voleni přímo občany v mnoha parlamentních republikách a jejich pravomoci jsou slabší než u našeho, voleného parlamentem. Je to např. prezident irský.
Prezident americký je volen nepřímo skrze volitele, ale má velmi silné postavení. O USA se traduje, že prezident má přímý mandát voličů, není to však pravda. Jen není volen parlamentem. Voliči volí zvláštní volitele a ti teprve prezidenta. Obvykle je znám výsledek po zvolení volitelů, protože dopředu deklarují svou podporu určitému kandidátu. Občas se však stane, že zvolený kandidát získá více volitelů, byť měl méně hlasů voličů - v přímých volbách by neuspěl. Stalo se tak i r. 2000, kdy republikáni G. W. Bushe získali méně hlasů voličů, ale více volitelů než demokraté. Volitelé jsou většinou voleni za jednotlivé státy většinovým způsobem a těsné vítězství republikánů na Floridě vedlo k tomu, že získali všechny volitele za Floridu. Americký systém je prezidentský, protože prezident plní i roli premiéra a má dominantní postavení v exekutivě, způsob jeho volby není určující. Rovněž na Marshallových ostrovech, Nauru a v Jihoafrické republice je prezident volen nepřímo a přitom, jde o prezidentské formy vlády, kde prezident zastává i funkci předsedy vlády.
Že stupeň pravomocí a způsob volby spolu nesouvisí, dokládají státy, které zavedly přímé volby prezidenta, aniž posílily jeho pravomoci. Příkladem je Slovensko, kde občané volí prezidenta od roku 1999, kdy jeho pravomoci byly změněny drobně zavedením kontrasignace v oblasti vrchního velení nad ozbrojenými silami, amnestie a jmenování vedoucích diplomatických misí. Posílení pravomocí slovenského prezidenta se událo roku 2011, kdy se nijak neměnila jeho volba. Ve Francii generál Charles de Gaulle zavedl silné postavení prezidenta v roce 1958, jenž byl volen nepřímo zvláštní skupinou volitelů. Teprve o sedm let později došlo k přímé volbě francouzského prezidenta na základě ústavní změny z roku 1962, aniž se měnily jeho pravomoci.
Úřad prezidenta republiky oslabuje moc stranických center, které ji realizují skrze stranicky disciplinované poslance. Úřad prezidenta je významným nástrojem dělby moci nejen na klasickou dělbu na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Ale v každé z těchto mocí u nás působí alespoň dva základní orgány. Jako nejsou pro demokracii záhubné občasné střety mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem, Ústavním a Nejvyšším soudem, nejsou záhubné, ale naopak prospěšné občasné střety mezi prezidentem a vládou. Jako nejsou vždy stejné názory na určitou věc, nemůže být v demokracii jednotná ani veškerá státní moc.