Jiří Přibáň v textu Státní zájem zvítězil (Lidové noviny 27. 4. 2012, s. 12) vyjadřuje některé své pozice k levici i právu. Na rozdíl od Přibáně budoucnost levice nespatřuji v přebírání módních názorů salonních intelektuálů na politiku. Jsem zastáncem klasického politického systému založeného na soupeření politických stran a tradiční sociální demokracie, která se má opírat o lidi práce, odbory, ale i církev. Výzvou pro sociální demokracii je najít pozitivní vztah k církvi založený na společně sdílených hodnotách úcty k člověku. Není třeba se přizpůsobovat tzv. nové levici, za kterou se schovávají ti, kteří chtějí řídit stát, ale nechtějí se účastnit volebního boje.

Hlavně však odmítám jeho názory na právo, když volá po nutnosti „chránit ústavní zájem“. Obsah tohoto pojmu neznám. Znám právní normy obsažené v textu ústavy a to je to, co má být chráněno. Nikdo nesmí svůj zájem povýšit nad text ústavy, byť by je nazval zájmem ústavním a měl podporu médií. Dreyfusova aféra ve Francii i hilsneriáda u nás byla doprovázena mediálním běsněním, kterému podlehli mnozí právníci. Obhajovali protiprávní postoje a měli popularitu novinářů. Ovšem svá práva mají všichni, i obviněný. Právník je musí respektovat, byť se to nelíbí.
Do historického příměru s Dreyfusovou aférou a hilsneriádou stavím čunkiádu. Přestože je zákonná příslušnost státního zastupitelství k dozoru nad vyšetřováním trestné činnosti zárukou férovosti trestního procesu, byli schopni někteří právníci zapřít znalosti, které musí mít student práva jen, aby poklonkovali volání po dozoru této věci v Přerově. Zákon jasně říká, že dozor se provádí tam, kde se údajný čin stal, tedy ve Vsetíně. Bylo-li činné přerovské státní zastupitelství ve stádiu trestního stíhání, byť mu věc byla přikázána jen po dobu prověřování, porušilo zákon. Každý, včetně politika, má právo na to, aby jeho věc řešilo příslušné státní zastupitelství. Pokud někdo zaměňuje Přerov se Vsetínem a trestní stíhání s trestním prověřováním, právo pošlapává, byť je chválen médii. Právo je o obecných pravidlech, které je nutno hájit vůči všem. Takovou obecnost v názorech Jiřího Přibáně se schopností ji hájit i tehdy, pokud v dané situaci chrání práva osoby mediálně odsuzované, nevidím. Naopak někdy v nich vidím zaujatě netolerantní odsudky nositelů jiných názorů. Proto jsem rád, že mne kritizuje. Pokud by mne chválil, považoval bych se za špatného člověka.