Petr Uhl v článku Byly to poslední Klausovy milosti? (Právo 23. 10. 2012 s. 14) zpochybňuje kontrasignací milostí předsedou vlády Petrem Nečasem bez toho, že by o nich jednala vlády. Je pravda, že u nás není kancléřský systém, kdy je rozhodující předseda vlády, ale vláda rozhoduje ve sboru jako kolektivní orgán. Předseda může být přehlasován. Nicméně ústava dává některá práva premiérovi, ne celé vládě. V takových věcech rozhoduje premiér. Vláda mu může dávat jen doporučení. To je i případ spolupodpisu prezidentových rozhodnutí, což je právo premiéra, nikoli kolektivní právo vlády. Jiný člen vlády může kontrasignovat jen, je-li pověřen premiérem. Je zvyklostí, že vláda projednává i rozhodnutí prezidenta vyžadující kontrasignaci, přijímá však jen doporučující usnesení vůči předsedovi vlády. Doporučit může, kdo chce, komu chce, co chce. Rozhodující je ústavně daná pravomoc. Milost není vázána na návrh vlády či jiného orgánu. Rozhoduje prezident, který v případě udělení milosti před odsuzujícím rozsudkem, potřebuje spolupodpis premiéra, ne vlády. I předseda vlády Jan Fischer v roce 2010 kontrasignoval prezidentovo rozhodnutí o vyhlášení voleb bez doporučení vlády.

Ústavně daná odpovědnost vlády za rozhodnutí prezidenta podléhající spolupodpisu premiéra je pouze deklarace, jelikož ústava nestanoví pro členy vlády žádný postih. Trvání vlády závisí na většině v Poslanecké sněmovně. Bude-li vláda sebelepší, ale většinu ztratí, padne. Je odlišná odpovědnost politická bez právní sankce, jež je spíše neodpovědností, od odpovědnosti právní s možností trestu. Za první Československé republiky i monarchie mohl parlament soudit členy vlády a poslat je do vězení. Britská dolní komora v minulosti některé ministry nechala popravit. Ve Francii, Belgii, Rakousku, Dánsku, Finsku či na Islandu soudí členy vlády zvláštní soudy, v nichž někdy zasedají i poslanci. Jestliže členové vlády mohou být sesazeni či posláni do vězení, jde o skutečnou odpovědnost. Náš prezident může být trestán Ústavním soudem pro velezradu. Má právní odpovědnost a tedy i možnost uvážení, co učiní při výkonu své funkce. Trestem je pro něj zbavení úřadu.
Rovněž Uhlova úvaha, že za návrh na udělení milosti by mohli být navrhující státní zástupci podrobeni kárnému řízení, je právně vadná. Požádat o udělení milosti může kdokoli - i státní zástupce. Státní zástupci nemohou být trestání za užití svého práva. Naopak musí být věrni právu, byť se to novinářům nelíbí. Státní zástupce musí být závislý na právu a nezávislý na novinářích.

Odborný článek:
Kontrasignace, Časopis pro právní vědu a praxi 2/2011, s 118-124.