Ministr spravedlnosti Pavel Blažek vzal zpět některé kárné žaloby na soudce podané jeho předchůdcem. Ministr nesmí pokračovat v kárném řízení, když zjistí, že kárné provinění se nestalo. Žalobce musí být přesvědčen, že se určitý skutek stal, je nezákonný a odpovídá za něj žalovaný. Věc má však obecnější rozměr. Nakolik je správné, aby ministr spravedlnosti suploval předsedy soudů?

Kárnou žalobu na soudce může podat prezident republiky, ministr spravedlnosti a předsedové soudů. Ministr spravedlnosti může žalovat každého soudce. Stejná práva má předsedkyně Nejvyššího soudu vůči soudcům trestním a civilním a předseda Nejvyššího správního soudu vůči soudcům správním. Je-li vážné volání soudců po jejich správní autonomii na moci výkonné, mají to dokázat tím, že se vypořádají s těmi soudci, kteří rozhodují špatně, mají průtahy či se dopustí jiného deliktu.
Podává-li kárnou žalobu ministr spravedlnosti jako orgán moci výkonné, má být zřejmé, proč ji nepodala předsedkyně Nejvyššího soudu, předseda Nejvyššího správního soudu či jiní předsedové soudů, kteří jsou součástí moci soudní. Ministr spravedlnosti nebo prezident republiky jsou jen pojistkou, nebude-li možná náprava v moci soudní. Protože ministr byl kritizován za některá zpětvzetí kárných žalob, bylo by od kritizujících správné se zeptat příslušných předsedů soudů, proč nepodali kárnou žalobu. Jestliže předsedové soudů jsou přesvědčeni, že daný čin není kárným proviněním, je správné, když žalobu vzal zpět i ministr spravedlnosti. Jsou-li předsedové soudů přesvědčeni, že věc měla být řešena kárnou žalobou, ať zdůvodní, proč ji nepodali. Těžko na jedné straně volat po správní autonomii soudů na výkonné moci a přitom odpovědnost za kárná řízení prvotně nechat na ministru spravedlnosti a ne na předsedech soudů, kteří lépe než ministr znají práci soudců.

Článek: Kárné žaloby v justici, Trestní právo 12/2012, ISSN1211-2860, s. 3.