Tomáš Němeček v textu Jak se soudce Petr nestal docentem (Lidové noviny 22. 11. 2012 s. 21) uvádí, že předseda Krajského soudu v Českých Budějovicích podal správní žalobu proti rozhodování Vědecké rady Právnické fakulty Masarykovy univerzity ve věci jeho docentury z občanského práva. Vědecká rada byla proti udělení docentury, přestože komise složená z odborníků na občanské právo a všichni oponenti jeho práce docenturu doporučili. Němeček napsal, že Petr získal 11 hlasů a potřeboval nadpoloviční většinu ze všech 41 členů. Neuvádí však, že na jednání bylo 31 členů a tedy Petr nemohl získat hlasy nepřítomných.

Bohuslav Petr se nebál kritizovat návrhy na změnu správy soudnictví navrhované současnými představiteli soudů. Nyní se nebojí ukázat na porušování Ústavy čelnými soudními funkcionáři. Ve své žalobě uvádí, že čl. 82 ods. 3 Ústavy zakazuje soudcům jakoukoli funkci ve veřejné správě. Veřejné vysoké školy jsou součástí samosprávy a tedy i veřejné správy. Orgány veřejných vysokých škol, kde se rozhoduje v oblasti veřejné správy, nesmí být obsazeny soudci. Takovými orgány jsou rektor, děkan, jejich zástupci, členové akademických senátů a vědeckých rad. Přesto však předsedové Ústavního a Nejvyššího správního soudu, místopředseda Ústavního soudu a někteří další soudci tento ústavní příkaz porušují. Soudce může být učitelem i vedoucím katedry na vysoké škole, protože zde nepřijímá rozhodnutí v oblasti veřejné správy. Vážím si Bohuslava Petra, který se nebojí vůči vrcholným funkcionářům soudnictví, poukázat na jejich neústavní činnost.

Odborný článek:
Neslučitelnost funkcí u soudců, státních zástupců a členů vlády, Trestní právo 12/2012, ISSN1211-2860, s. 12-18.