Vládu nemusí jmenovat hlava státu, pokud to stanoví ústava. Prozatímní ústava z roku 1918 stanovila, že vládu volí parlament. Novelou v roce 1919 byla na přání prezidenta Tomáše Masaryka prosazena změna, že vládu jmenuje hlava státu. Ti, kteří vědí, jak Masaryk neměl rád lež, nemohou akceptovat tvrzení, že Masarykem prosazená změna byla vlastně ústavní lží. Že ve skutečnosti se o žádné právo hlavy státu jmenovat vládu nejednalo, ale hlava státu má jen povinnost odkývat, co je mu premiérem předloženo. V době Československa nebylo dáno právo premiéru předkládat návrhy na jmenování ministrů, ale prezident ponechával iniciativu v návrzích na členy vlády premiérovi. To neznamená, že se prezident vzdal práva o ministrech nakonec rozhodovat. Za 1. Československé republiky premiéři přicházeli za prezidentem s návrhy, které byly dopředu prezidentem odsouhlaseny. Ani jeden premiér nenavrhl kandidáta, o kterém věděl, že s ním prezident nebude souhlasit. Masaryk požadoval ve všech vládách, aby ministrem zahraničí byl Edvard Beneš. Premiéři se přání prezidenta podřídili, neboť on jmenoval vládu. Zvláště podivné to bylo v letech 1926-29, kdy Beneš byl ve vládě a jeho strana – národní socialisté, byla v opozici.

Je zde zkušenost z února 1948, kdy probíhal boj o to, zda prezident příjme návrhy premiéra Klementa Gottwalda na rekonstrukci vlády. Ze strany Gottwalda nezazněl argument, že prezident je ústavně povinen jeho návrhům jako premiéra vyhovět, přitom jím rekonstruovaná vláda měla za sebou většinu Národního shromáždění. Rovněž prezident Beneš neužil argumentu, že musí návrhům předsedy vlády vyhovět, ale několik dní o nich rozvažoval. Též demokratičtí politici se zkušeností s parlamentní předválečnou Československou republikou nestáli na stanovisku, že prezident musí návrhům premiéra Gottwalda vyhovět. Doufali v opak. Že Beneš návrhy předsedy vlády Gottwalda přijal, bylo jeho politické rozhodnutí, ne ústavní nutnost.
Stoupenci rychlého ustavení babišovsko-sobotkovské vlády nechtějí, aby prezident do tvorby vlády vstupoval se svými názory. Škoda, že jejich názory neznal předseda vlády Klement Gottwald, měl by z nich radost. Ústava však právo jmenovat ministry dává prezidentovi, který nemůže jmenovat někoho bez návrhu premiéra, ale navrhovací právo není silnější než jmenovací. Prezident nemusí návrhu vyhovět. Ten může vázat souhlas se všemi navrženými členy vlády na jmenování premiéra. Pokud se neztotožní s personálním složením vlády, nemusí předem jmenovat ani jejího předsedu. Na rozdíl od formy vlády shromáždění, kde je vláda výkonným výborem parlamentu a zpravidla jím volena, je v parlamentní republice vláda při svém vzniku závislá na prezidentovi i důvěře parlamentu. Oba tyto orgány se musí shodnout.

Další článek: Prezident a jmenování vlády.