Návrat černých baronů
Mladá fronta Dnes přinesla 29. 9. 2016 rozhovor s předsedou hnutí ANO Andrejem Babišem. Při čtení myšlenek tohoto nepolitického politika a neteoretického teoretika politologie mne napadlo napsat scénář Černých baronů 2. Nejdříve citát z rozhovoru - Andrej Babiš vysvětluje redaktoru Kopeckému, co je oligarchie: „Tady je to zaužívané, že oligarcha je nějaký bohatý člověk. Oligarchie je úzká skupina lidí, která ovládá stát a nemusí být vůbec bohatá. Takže dnes je to oligarchie ČSSD, pana Pokorného se Sobotkou (advokát Radek Pokorný, dlouholetý spolupracovník Bohuslava Sobotky, pozn. red.), agentura Bison & Rose s Chovancem, celé ty mocenské struktury, protože šéfa GIBS nominuje premiér, BIS nominuje premiér, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže si dala ČSSD, NKÚ permanentně zneužívá pan Kala, dělá kontroly účelově proti nám. Takže to je ta oligarchie.“.
Major Terazky: „Povědztě mi, Kefalín, čo si představujete pod takým slovom absurdný?“
Kefalín: „No, třeba když bude oligarcha vysvětlovat, co je to ta oligarchie, ne?“
Major Terazky: „NKÚ permanentně zneužívá pan Kala, dělá kontroly účelově proti nám. Takže to je oligarchie! Tady je to zaužívané, že oligarcha je nějaký bohatý člověk. Oligarchie je úzká skupina lidí, která ovládá stát a nemusí být vůbec bohatá.“
Poručík Troník: „Tak aby to bylo všem jasný: chudý oligarcha Kala dělá kontroly účelově proti nám! Tak je to, a k tomu permanentně…“
Kefalín čte polohlasně z Wikipedie: „Oligarchie (řecky Ὀλιγαρχία) je nedemokratická forma vlády, ve které má politickou moc v rukou hrstka prominentních osob (nejčastěji příslušníci nejbohatší vrstvy s politickým vlivem, či příslušníci armády) bez jakékoliv kontroly společnosti. Vládnoucí instituce jsou oficiálně zachovány, ale nemají žádnou moc. Ta je v rukou bohatých obchodníků a vlastníků.“
Poručík Troník: „Aha, Kefalín, kontrolní otázka: Vládnoucí instituce si ještě stále myslí, že nějakou moc mají? A dovolují si ji uplatňovat?
Major Terazky vybuchne: „Uplatňovat? A proti nám? No, to se podívejme…“
Mrzne mi při psaní těchto řádek úsměv. Takový útok vysokého ústavního činitele na jiné ústavní a státní instituce a… ticho. I zde platí výrok Martina Niemöllera o vzrůstu moci nacistického státu: “Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem; nebyl jsem přece komunista. Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem; nebyl jsem přece sociální demokrat. Když přišli pro odboráře, mlčel jsem; nebyl jsem přece odborář. Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mě mohl zastat.“
Major Terazky: „Povědztě mi, Kefalín, čo si představujete pod takým slovom absurdný?“
Kefalín: „No, třeba když bude oligarcha vysvětlovat, co je to ta oligarchie, ne?“
Major Terazky: „NKÚ permanentně zneužívá pan Kala, dělá kontroly účelově proti nám. Takže to je oligarchie! Tady je to zaužívané, že oligarcha je nějaký bohatý člověk. Oligarchie je úzká skupina lidí, která ovládá stát a nemusí být vůbec bohatá.“
Poručík Troník: „Tak aby to bylo všem jasný: chudý oligarcha Kala dělá kontroly účelově proti nám! Tak je to, a k tomu permanentně…“
Kefalín čte polohlasně z Wikipedie: „Oligarchie (řecky Ὀλιγαρχία) je nedemokratická forma vlády, ve které má politickou moc v rukou hrstka prominentních osob (nejčastěji příslušníci nejbohatší vrstvy s politickým vlivem, či příslušníci armády) bez jakékoliv kontroly společnosti. Vládnoucí instituce jsou oficiálně zachovány, ale nemají žádnou moc. Ta je v rukou bohatých obchodníků a vlastníků.“
Poručík Troník: „Aha, Kefalín, kontrolní otázka: Vládnoucí instituce si ještě stále myslí, že nějakou moc mají? A dovolují si ji uplatňovat?
Major Terazky vybuchne: „Uplatňovat? A proti nám? No, to se podívejme…“
Mrzne mi při psaní těchto řádek úsměv. Takový útok vysokého ústavního činitele na jiné ústavní a státní instituce a… ticho. I zde platí výrok Martina Niemöllera o vzrůstu moci nacistického státu: “Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem; nebyl jsem přece komunista. Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem; nebyl jsem přece sociální demokrat. Když přišli pro odboráře, mlčel jsem; nebyl jsem přece odborář. Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mě mohl zastat.“