Polsko je příkladem pořekadla: „Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde.“. Pokrytectví útoků na Polsko dokresluje situace po výroku polského Ústavního tribunálu, že ústavní ochrana lidského života se vztahuje i na nenarozené dítě.

Z hlediska právního jde o stanovení toho, kdy vzniká člověk jako subjekt práva - jako osoba s právem na život. Toto určení je právem každého státu. Při výkladu právní normy lze dojít k různým závěrům, které vychází z ideového, filozofického a náboženského postoje toho, kdo jej činí.
Jsou právní systémy, kam patří i právní řád platný v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, které spojují vznik člověka jako tvora obdařeného právem na život s jeho narozením. Byť náš ústavní pořádek stanoví, že lidský život je hoden ochrany ještě před narozením. Běžný ústavní výklad však odděluje lidský život, který je sice hoden ochrany, ale bez práva na život, od pojmu člověk, který již právo na život má. Právní výklad snese vše, takže lze učinit takový závěr, byť je nelogické oddělovat člověka od lidského života. Cožpak může být člověk bez života a lidský život bez člověka?
Jiné právní systémy přiznávají právo na život člověka od jeho početí, což činí kanonické právo katolické církve. V takovém systému je jednání vedoucí k zničení života protiprávní. Může být i třetí přístup, že člověk s právem na život vznikne mezi početím a narozením, přičemž příslušný okamžik lze stanovit různě.
I náš občanský zákoník uznává určitá práva nenarozeného dítěte, pokud se narodí jako živé. V praxi se to uplatňuje v oblasti dědictví, když otec zemře dříve, než se dítě-pohrobek narodí. O právu na život se na právnických fakultách učí, že je nejzákladnější právo, bez něhož ostatní nemají smysl. Jak podivně pak působí, že náš stát uznává dědické právo počatého dítěte, ale ne jeho právo na život. Zisk majetku je z hlediska našeho práva víc.
Je svrchovaným rozhodnutím každého státu, zda začne život člověka chránit od početí, či až narozením nebo někde mezi tím. Nereguluje to mezinárodní smlouva, ani evropská směrnice. V říjnu 2020 se polský Ústavní tribunál přiklonil k výkladu polské ústavy chránící lidský život tak, že se více, než byl dosavadní výklad, vztahuje i na ochranu života nenarozeného. To má důsledek pro omezení možnosti obyčejným zákonem upravit rozsah zásahů do tohoto práva formou umělých potratů, nebo tyto zásahy musí být upraveny ústavním zákonem jako výjimka z ústavního pravidla. Obyčejný zákon nestačí, jelikož nemůže měnit ústavní normy.
Rozhodnutí z října 2020 je pokračováním řady rozhodnutí Ústavního tribunálu, jež začala roku 1997, kdy polský Ústavní tribunál poprvé vyložil, že lidský život má být dle ústavy chráněn od jeho počátku – od početí. Tehdejším soudcem zpravodajem i předsedou Ústavního tribunálu byl krakovský profesor Andrzej Zoll. Též tvrdil, že by Ústavní tribunál již roku 1997 vyslovil protiústavnost i nyní zrušené části potratového zákona, pokud by byla tehdy navrhovatelem napadena. Přitom je Andrzej Zoll kritikem strany Právo a spravedlnost. Rozhodnutí je dlouhodobým postojem polského Ústavního tribunálu, zastávaným i těmi, kteří jsou politickými odpůrci vlády strany Právo a spravedlnost.
Rozhodnutí polského Ústavního tribunálu je některými kritizováno. I v USA se kritizuje soudní výrok Nejvyššího soudu USA z roku 1973 o souladu umělého potratu s ústavou USA. Proti vystupují i některé členské státy americké federace, které jej chtějí svým zákonodárstvím překonat. Spory o umělé potraty jsou součástí sporů rozdílných filozoficko-politických přístupů k právu na život. Kritika soudních rozhodnutí je součástí svobody slova a názorové mnohosti.
Spor o rozhodnutí polského Ústavního tribunálu odkrylo pokrytectví protipolské kritiky ze strany bruselských mocenských skupin. V roce byla polská vláda kritizována za to, že ihned nepublikovala v polské sbírce zákonů rozhodnutí Ústavního tribunálu ve věci platnosti volby některých ústavních soudců, které bylo vhod bruselskému mocenskému centru. Přitom rozhodnutí polského Ústavního tribunálu z 9. 12. 2015 bylo publikováno velmi brzy 18. 12. 2015. Ve stejné době byl nález našeho Ústavního soudu č. 299/2015 Sb. z 15. 9. 2015 u nás ve Sbírce zákonů vyhlášen až 10. 11. 2015. Polsko bylo kritizováno za něco, co v Polsku trvá dny a u nás měsíce.
Nyní je naopak polská vláda vyzývána k tomu, aby rozhodnutí polského Ústavního tribunálu ve sbírce zákonů nepublikovala. Právo někteří užívají rozdílně, podle toho, jak se zrovna hodí. Místopředsedkyně Evropského parlamentu Dita Charanzová, zvolena za ANO, napsala: „ Zákon ještě musí vyjít ve sbírce zákonů, je prostor tlačit na polskou vládu, aby rozhodnutí přehodnotila.“ (Blog Aktuálně.cz 9. 11. 2020). Toto soudní rozhodnutí označila nesprávně jako zákon, čímž ukázala neznalost, že zákony přijímají parlamenty, ne soudy.
A bude eurokomisařka Věra Jourová za hnutí ANO hodnotit útok na soudcovskou svobodu rozhodování polského Ústavního tribunálu jako útok na právní stát? Anebo také aplikuje právo, jak se ji zrovna hodí, včetně nezávislosti soudců a respektu k jejich rozhodnutím?