Před rokem byly demonstrace chvilkařů. A kde jsou v listopadu 2020? Boj za svobodu je nutný, když je skutečně omezována, a ne tehdy, když o ni nejde.

Není lepšího dne pro podporu svobody, než 17. listopad – Den boje za svobodu a demokracii. Výročí potlačení studentů německými nacisty 1939 i totalitním režimem 1989 vyzývá lidi vystoupit proti drastickému omezení svobod. Listopad 1989 uznal jedno velké právo. Právo na odpor proti moci, která chce svobodu omezit a ponížit člověka na poslušného plátce daní, aby měla peníze, s nimiž může mrhat. Právo na odpor máme, nenechme si jej vzít.
Vláda vytváří iluzi, že poručí větru, dešti. Ale vir nakonec projde značnou částí populace a zasažení evropských států z odstupu jednoho či dvou let bude obdobné. Prostě nejsme ostrovem. Co však stejné nebude, bude dopad vládních omezení. V tom se státy liší. A u nás budou důsledky těžké pro mnohé lidi, protože dojde k zničení jejich práce, ale i pro všechny kvůli obrovskému zadlužení státu.
Bývalý prezident Václav Klaus pronesl pravdivý výrok, že vždy je něco za něco. Každé opatření má své náklady. Při nařizování omezení lidí je nutné užívat rozum a zvažovat, zda přínosy jsou vyšší než záporné důsledky, zda plošný zákaz není zbytečný.
Je rozumné otevřít všechny školy, zrušit zákaz vycházení, otevřít obchody a služby, byť by byla omezení v počtu zákazníků. To, co nyní vláda nařizuje, má často jen vyvolat strach a v důsledku toho poslušnost. Ale nejsme ovce.
Snad budou svobodné volby, v kterých budeme moci volit mezi těmi, kteří zakazují, a těmi, kteří chtějí virovou krizi řešit jinak. Není jen jedno řešení, není jen jedna cesta. Snad se najdou strany, které nabídnou voličům alternativu v řešení epidemie. Ty, které hlasují pro vládní prodloužení nouzového stavu, to nejsou.