Při debatách o privatizaci pivovaru Budvar se připomíná, že jde o národní podnik, což bývá povrchně hodnoceno jako pozůstatek totalitního hospodářství. Budvar je skutečně národní podnik. Nebyl převeden na formu státního podniku, byť státní podniky začaly působit již roku 1988. Nicméně rozhodnutí ponechat Budvar národním podnikem je moudré. Vlastnicky není mezi národním a státním podnikem rozdíl, když majetek je státní a i v ostatním se národní podnik řídí stejnými vztahy jako podnik státní. Ovšem Budvar má zvláštnost, že vede světově řadu právních sporů o název Budweiser s pivovarnickou společností Anheuser Busch. V rámci právních bitev se užívá jakákoli záminka pro ztížení postavení protistrany. I přejmenování pivovaru z národního na státní podnik může být užito k zpochybnění, je-li státní podnik či dokonce akciová společnost právním nástupcem národního podniku. Vzhledem k tomu, že se řízení vede ve více státech s různými právními režimy, je těžko odhadnutelné, jak se může právní pozice Budvaru zkomplikovat. Jisté je, že se spory prodlouží a prodraží. Anheuser Busch by též získal šanci otevřít spory ve státech, kde již Budvar zvítězil, poukazem na to, že nově nazvaný subjekt není totožný s původním. I když by zřejmě Anheuser Busch nebyl úspěšný, nové procesy budou opět zdlouhavé. Anheuser Busch je finančně silný. Byť si bude vědom možného právního neúspěchu, snažil by se tímto způsobem svého protivníka finančně zatížit a jeho postavení problematizovat, aby pro jiné zájemce o jeho koupi nebyl atraktivní. Pokud totiž někdo chce koupit pivovar pro výrobu piva, dá přednost pivovaru bez právních sporů.