Od roku 2018 žádám Českou televizi o informaci, kolik v roce 2017 činila částka na výrobu pořadů: Otázky Václava Moravce a Fokus Václava Moravce.

Česká televize kašle na zákonné lhůty
Dne 12. 12. 2022 mi bylo doručeno rozhodnutí České televizi z 9. 12. 2022, kterým odmítla poskytnout informaci. Žádost o informaci byla podána 11. 2. 2018 a ve věci již rozhodoval dvakrát Městský soud v Praze a jednou Úřad pro ochranu osobních údajů. Jde tedy o řízení obzvláště dlouhé a postup České televize je excesivně pohrdavý k platnému právnímu řádu státu.
I při vydávání posledního rozhodnutí postupovala ČT protiprávně. Dne 21. 10. 2022 bylo doručeno České televizi rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů, kterým bylo zrušeno dřívější rozhodnutí České televize o odmítnutí poskytnutí informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Česká televize měla do 15 dnů vydat nové rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že konec lhůty připadl na den pracovního klidu, skončila lhůta až 7. 11. 2022. V tento den mi došlo oznámení ČT o prodloužení lhůty o 10 dnů. Prodloužená lhůta skončila 18. 11. 2022, protože 17. 11. 2022 byl státní svátek. Přestože lhůta marně uplynula, nové odmítavé rozhodnutí bylo vydáno až 9. 12. 2022. Proti němu jsem se odvolal k Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Ignorace povinnosti veřejnosti vůči veřejným prostředkům
ČT se ohání obchodním tajemstvím, ale ignoruje § 9 odst. 2 informačního zákona, který dopadá na danou situaci a zní: "Při poskytování informace, která se týká používání veřejných prostředků, se nepovažuje poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků za porušení obchodního tajemství." ČT nepřísluší vytvářet dojem, že toto ustanovení může být překryto jiným zájmem. Zájem na utajování nakládání s veřejnými prostředky je zájmem vedení ČT, ale nejde o veřejný zájem.
ČT jako veřejnoprávní korporace zřízená zákonem o České televizi je díky zákonu o rozhlasových a televizních poplatcích příjemcem televizní daně - televizního poplatku, který musí platit ze zákona značná část subjektů i těch, kteří tak činí proti své vůli a jen z důvodu přinucení státem, neboť některé pořady ČT považují za desinformační. ČT je veřejnoprávní korporací, televizní poplatek je veřejnoprávní dávkou, a tedy ČT hospodaří s veřejnými prostředky. Obsahem žádosti bylo právě sdělení informace o rozsahu těchto prostředků na dva televizní pořady v roce 2017 (již historický údaj). ČT je povinna tuto informaci sdělit.

Položkový rozpočet
V odmítavém rozhodnutí hovoří ČT o položkovém rozpočtu. Toto má vyvolat lživý dojem, jak kdybych žádal položkový a velmi podrobný rozpis nákladů. ČT zde zkouší klamavý postup jako ve své publicistice. Žádost o informaci neobsahuje požadavky na položkový rozpočet. To si ČT vymyslela. Její zdůvodnění, proč nemůže položkový rozpočet poskytnout, je mimo požadovanou informaci.

Otázky a Fokus Václava Moravce nikdo nechce koupit
Odmítavé rozhodnutí ČT často zmiňuje pojem konkurenční trh. Obchodní tajemství souvisí s trhem. Avšak předmětné pořady byly vytvářeny jako publicistické v rámci veřejné služby. Položil jsem jindy ČT tyto otázky:
1. Jakou částku získala Česká televize za prodej vysílacích práva na pořady Otázky Václava Moravce a Fokus Václava Moravce vyrobených v roce 2017?
2. Jakými marketingovými způsoby nabízela v roce 2022 prodej vysílacích práv na pořady Otázky Václava Moravce a Fokus Václava Moravce z roku 2017?
Byla mi poskytnuta informace ČT sdělením z 21. 11. 2022, že vysílací práva na tyto pořady vyrobené v roce 2017 nebyla předmětem prodeje a ani v roce 2022 nebyla žádným způsobem na trhu nabízena. Je zřejmé, že obrana obchodního tajemství je jen zástěrkou, protože o tyto pořady není zájem na trhu a ČT to sama ví, proto ani tyto pořady k prodeji nenabízí. Navíc je evidentní, že by si nikdo nekupoval pět let starý publicistický pořad. Pakliže určité zboží není určeno pro trh, je nesmyslné tajit náklady na jeho výrobu. Přitom sama ČT se dotazuje a sděluje informace tohoto tipu u jiných subjektů – např. kolik stojí kilometr dálnice, kolik stála ta a ta veřejná zakázka.

Kontrola hospodaření ČT
ČT se snaží interpretovat svou úpravu hospodaření skrze Radu ČT a Dozorčí komisi tak, že snad tyto orgány vylučují či oslabují jeden z účelů informačního zákona, kterým je kontrola veřejnoprávních osob s nakládáním veřejných prostředků. Taková argumentace je zcestná. Informační zákon dává subjektivní právo na informace každé osobě. Dozorčí komise je poradním orgánem Rady ČT a Rada se odpovídá Poslanecké sněmovně, ne občanům. Tedy působnost Rady i Dozorčí komise ČT neomezuje a nepodmiňuje právo osob na informace podle informačního zákona.

Pohrdání občany Českou televizí
V odmítavém rozhodnutí vyjadřuje ČT své pohrdání lidmi, když jako důvod odmítnutí poskytnutí informace uvádí „informace o nákladech na pořad nemá bez další odborné interpretace příslušnou vypovídací hodnotu stran kvalifikovaného zhodnocení hospodaření při nakládání s veřejnými prostředky, zvláště pokud jsou „zkresleny“ neznalostí dalších výrobních parametrů pořadu…“.
Přeloženo do moravského jazyka, mne považuje ČT za blbečka, který by bez náležitého okecání poskytnuté informace ze strany ČT nebyl schopen obsah informace pochopit. Takové stanovisko je paternalistickým projevem držitelů moci nad penězi ČT a výsměchem právu na informace. Něco takového nemůže být důvodem pro neposkytnutí informace. Je na žadateli, jak s informací naloží a zda si ji nechá okomentovat například od Petra Štěpánka, Hany Lipovské či Jany Bobošíkové.

Ovlivňování politiky a voličů
Předmětné pořady jsou pořady, které vstupují do politiky a mohou ovlivnit i volební chování voličů. Tím spíše je dán veřejný zájem na veřejností jejich přípravy, včetně financování. Nejde o nějaký hudební koncert či sportovní přenos. Pakliže nějakými pořady ČT vstupuje do politiky, musí snést veřejnost, včetně veřejné kontroly nad náklady takového vstupu do politiky a snahy ovlivnit voliče.

Rozhovor o boji proti cenzuře.