Česká republika měla po listopadu 1989 v čele tři velké osobnosti v prezidentském úřadě – Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana. Osobnost se projevuje i tím, že její názory jsou slyšet i po odchodu z prezidentské funkce, a to je dobře.

Jsme státem, kde prezidentský úřad převážně nezastávali šedé myši, ale lidé, pro které byla prezidentská funkce vrcholem dlouhodobé politické angažovanosti. Od roku 1918 jen dva prezidenti nepocházeli z politického prostředí – Emil Hácha a Petr Pavel. Po smrti Václava Havla máme dva bývalé prezidenty, o jejichž názory je stále zájem a kteří vystihnou problém a okomentují jej, byť se to stávajícím držitelům moci nelíbí.
Pokud se podíváme na Slovensko nebo do Maďarska, ale i Německa, kde také mají bývalé prezidenty, zjistíme, že o jejich názory nikdo moc nestojí. Je to dáno tím, že často názory nemají. Vždyť koho dnes na Slovensku zajímá Andrej Kiska? Je to důsledek jiného postavení úřadu prezidenta. Na Slovensku, Maďarsku i Německu je vrcholem politiky dosažení úřadu premiéra. U nás však lidé, kteří premiérský úřad zastávali, toužili po úřadu prezidenta, s nímž spojovali vrchol své státnické kariéry (Edvard Beneš, Klement Gottwald, Antonín Zápotocký, Václav Klaus, Miloš Zeman). Stejně tak prezidentství chtěli v době komunistické i první či generální tajemníci komunistické strany, byť faktická moc nebyla na Hradě, ale na Ústředním výboru komunistické strany (Antonín Novotný, Gustáv Husák). Máme silnou prezidentskou tradici.
Jsem rád, že Václav Klaus i Miloš Zeman mluví a že často někoho rozčílí. Jen plytké věty, které nemají myšlenku, nikomu nevadí. Každý si může sám porovnat obsah projevů a veřejných vystoupení Václava Klause, Miloše Zeman a Petra Pavla a zhodnotit, kde je obsah a myšlenka a kde je prázdné nic.
Bývalí prezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman zůstávají myšlenkové a názorově silní a jsou slyšet. To je dobře pro svobodu projevu, které si velmi cením. Proto považuji vládu Petra Fialy za nejhorší vládu od roku 1989 a za vládu ohrožující demokracii a práva lidí, protože zneužila vojenskou moc, konkrétně Vojenské zpravodajství, k cenzurnímu zásahu proti nepohodlným webům v únoru 2022. Takto moc žádná vláda po roce 1989 nezneužila. Ani v době covidu vláda Andreje Babiše, která prosazovala takové nesmysly jako, že se musí nosit roušky, když jste šli v lese, či že roušky museli mít i manželé v autě, když v posteli je mít nemuseli, nevypnula žádné weby. Jen se pokusila skrze Ministerstvo zdravotnictví svou propagandu posílit tím, že označila opoziční názory za dezinformace, kam zařadila i názory Václava Klause. Ovšem žádné weby nevypnula a necenzurovala. Dnes víme, že o covidu lhalo Ministerstvo zdravotnictví, kdy příkladem od počátku zřejmé lži byla slova ministra zdravotnictví Jana Blatného v Senátu, že covidovou vakcínou očkovaný člověk se nemůže nakazit a nikoho nenakazí.
Občas se někdo z vládních politiků či jejich podporovatelů pustí do Václava Klause a Miloše Zemana, že by měli raději mlčet. To je důkaz síly jejich slov a významnosti jejich názorů. Kdyby žádný názor neměli, jejich slova by nevadila. Bývalí prezidenti jsou na útoky za své názory zvyklí. Vždyť Miloš Zeman se proslavil protivládním článkem Prognostika a přestavba v Technickém magazínu v srpnu 1989, za což byl vyhozen z práce. Někteří jiní v té době posluhovali totalitnímu režimu v jeho mocenských složkách, pak převlékli kabát a nyní slouží režimu jinému. Kdo se nebál před rokem 1989, nebojí se ani dnes. A kdo neměl názory a nebyl slyšet před rokem 1989, ten vlastní názory nemá ani dnes.