Téma zdravotnických poplatků se dotýká postavení samosprávy jako prvku právního státu. Dělba moci není jen na zákonodárnou, výkonnou a soudní, ale i na moc centra a územních samospráv. Není náhodou, že Adolf Hitler i Klement Gottwald likvidovali zemskou samosprávu v Německu a Československu, neboť pro ně bylo nemyslitelné, že stát není řízení z jednoho centra. Též puč 1991 v Sovětském svazu byl neúspěšný, protože pučisté nepochopili dělbu moci. Zajali sovětského prezidenta Michaila Gorbačova a ovládli sovětské federální orgány, avšak neovládli orgány svazových republik, které pod vedením ruského prezidenta Borise Jelcina puč odmítly.



Území Čech, Moravy a Slezska je dnes organizováno ve stát jednotný, kde veškeré zákony přijímá centrální parlament, ale existuje zde samospráva krajů a obcí, které mohou různě provádět zákony v jim svěřených oblastech. Demokratická legitimita členů zastupitelstev je stejná jako poslanců a senátorů. Volí je lid. Pokud centrální moc nechce vliv samosprávy v nějaké oblasti, pak ji nesmí samosprávě svěřit jako je to ve vojenství či u pravidel silničního provozu.

Avšak na kraje zákon převedl značnou část zdravotnictví. Spor vlády a samospráv je vlastní existenci samosprávy bez ohledu na vítěze voleb. Dnes levicové kraje vzdorují pravicové vládě v oblasti zdravotnictví. Není však dávná doba, kdy pravicové kraje vzdorovaly snaze ministra zdravotnictví Davida Ratha změnit právní formu krajských nemocnic. Krajů se tehdy zastal Ústavní soud. Politické boje se v demokracii rozhodují u volebních uren, ne v soudních síních. I když poražený z voleb často tvrdí, že počínání vítěze je nejen nesprávné, ale protiprávní. Proto od odpůrců placení zdravotnických poplatků kraji zaznívá, že dary krajů občanům ve výši zaplacených poplatků jsou protiprávní. Pokud však zákon umožňuje samosprávám hospodařit samostatně se jejich majetkem a dávat dary, záleží na rozhodnutí zastupitelů, zda dary poskytnou. Když se to centrální vládě nelíbí, ať zruší zákonné právo samospráv dávat dary či zruší volená zastupitelstva a zavede systém jmenovaných vládních komisařů pro správu určitého území jako za Protektorátu Čechy a Morava. Dnes se ale vláda musí smířit s tím, že její moc je omezená.

Na druhé straně však kraje mohou postupovat různě podle místních podmínek. Ve zdravotnických poplatcích jinak postupuje kraj Jihomoravský a jinak Zlínský. Též výzva pardubického hejtmana Radko Martínka doplňuje tuto různorodost apelem na dobrovolné nevyužití darů bohatými, čímž zdůrazňuje sociální hledisko. Samospráva je vlastní správa určitého území podle místně rozdílných podmínek. Různost se projevuje nejen mezi kraji a centrem, ale i mezi kraji navzájem. Zcela jednotný postup krajů motivovaný jen opozicí proti vládě by fakticky negoval územní samosprávu jako vlastní správu a přetvořil by ji pouze na další frontu celostátního politického boje.

Tento text byl původně chybou autora vymazán, za což se omlouvám těm, kteří jej již četli, případně reagovali. Z. Koudelka