Někteří představitelé Soudcovské unie podpořili názor, aby nejvyšší státní zástupkyně zvážila setrvání ve funkci. Unie je v podstatě odborovou organizací působící jako občanské sdružení. Je normální, že odbory vstupují do politiky a neomezují se na sociální zájmy členů. Ale vyjádření představitelů Soudcovské unie přichází v době, kdy vrchní soud vyhověl odvolání nejvyšší státní zástupkyně jako účastnice řízení v jejím sporu a vzniká dojem, že účastník řízení je kritizován v souvislosti s úspěšným užití práv v soudním řízení.

V původním rozsudku soudce Vojtěcha Cepla ml. zaráží, že soudce jako nositel státní moci přičetl k tíži jiného účastníka řízení místopředsedy Nejvyššího soudu Pavla Kučery jeho odborné články v časopise Trestní právo. O odborné názory vznikají spory a je logické reagovat kritickým článkem. Je však v demokracii nemožné, aby soudce publikaci názoru považoval za přítěž ve sporu, který neřeší otázku, jež byla předmětem publikace.
Nezávislost soudců se nezužuje na vztah k vládě, je potřebná i k jiným složkám. Soudce při svém rozhodování nemůže být závislý na přízni medií. Nyní uplyne 110 let od vraždy Anežky Hrůzové u Polné 29. 3. 1899, což je případ manipulování soudců pod vlivem veřejného mínění a štvaní novinářů chtějících pověsit Žida Leopolda Hilsnera za vraždu s vykonstruovaným židovským rituálním motivem. Proti masovému šílenství vystoupil Tomáš G. Masaryk, který po udělení trestu smrti Hilsnerovi prosazoval revizi procesu. Když byl jiným soudem trest potvrzen, do hry vstoupili jiní představitelé státu v čele s panovníkem Františkem Josefem, jemuž byl antisemitismus českých i německých nacionálů protivný a odmítl trest smrti potvrdit. Jeho nástupce Karel I. Hilsnera omilostnil.
Jestliže je útočeno na účastníka soudního řízení, objevuje se nový význam pojmu soudcovské nezávislosti. Spravedlivý soudce musí být nezávislý na přání Soudcovské unie, na mediích i veřejném mínění. Soudce musí vydat rozsudek podle práva, byť mu za něj bude spíláno.