Prezidentu je občas upíráno právo na svébytný politický postoj s poukazem na jeho údajnou neodpovědnost. Byť ústava v jednom článku hovoří o neodpovědnosti prezidenta, je nutné číst ústavu celou. Prezident má zvláštní ústavní odpovědnost za velezradu před Ústavním soudem, jenž jej může zbavit funkce. Naopak o vládě ústava říká, že je odpovědna, neboť její trvání závisí na většině v Poslanecké sněmovně. Ovšem zde nejde o sankci za protiprávní jednání. Bude-li vláda sebelepší, ale většinu ztratí, padne.

Je odlišná odpovědnost politická bez právní sankce, jež je spíše neodpovědností, od odpovědnosti právní s možností trestu. Za první Československé republiky i monarchie mohl parlament soudit členy vlády a poslat je do vězení. Dnes tak může učinit britská dolní komora, která v minulosti některé ministry nechala popravit. Ve Francii, Belgii, Rakousku, Dánsku či Finsku soudí členy vlády zvláštní soudy, v nichž někdy zasedají i poslanci. Na tuto odpovědnost členů vlády se nevztahuje poslanecká imunita. Jestliže členové vlády mohou být sesazeni či posláni do vězení, jde o skutečnou odpovědnost.
Příkladem sesazení prezidenta v Evropě je zbavení funkce litevského prezidenta Rolandase Paksase roku 2004 za udělení občanství svému příznivci Rusu Juriji Borisovovi, což kontrasignoval ministr vnitra. Rovněž rumunský parlament v dubnu 2007 dočasně suspendoval prezidenta Traiana Basesca se souhlasem Ústavního soudu. V následném lidovém hlasování však většina prezidenta podpořila a jeho funkce se obnovila.
I u nás lze prezidenta potrestat sesazením za jeho protiprávní jednání. Proto má svobodu rozhodování, jakým způsobem užije své ústavní pravomoci, aby dostál svému ústavnímu slibu a vykonával je v zájmu státu. Je správné z ústavy vypustit ustanovení o neodpovědnosti prezidenta, jelikož je nepravdivé. Mnohem důležitější je však zavést ústavněprávní odpovědnost členů vlády s možností uložení trestu.