Rozhodnutí štrasburského Evropského soudu pro lidská práva Rady Evropy omezující Itálii ve vyvěšování kříže ve veřejných školách naráží na odpor u států s velkým náboženským cítěním obyvatel. Rozhodnutí zasahuje do práva obyvatel svobodně si určit, zda chtějí náboženské projevy svého státu.

Lisabonská smlouva rozšiřuje působnost jiného tribunálu - lucemburského Soudu Evropské unie. Původně prosazoval svobodný pohyb zboží, osob a kapitálu. Nyní Evropská unie dostává ve formě listiny práv rozměr lidskoprávní, který může být při soudním aktivismu využit k formulování evropských standardů, včetně náboženství, což bude místně vnímáno jako rušení tradic. Lidé spíše přijmou změnu palců na centimetry, než vnucování cizí vůle do projevů náboženství.
Pokud by některé evropské závazky například v případě rovnosti byly vykládány bez ohledu na místní obyčej, mohl by evropský soud v krajním případě nařídit Británii zrušit pravidlo, že králem a premiérem může být jen anglikán a že muž má přednost v nástupnictví na trůn před ženou jako projev náboženské a pohlavní nerovnosti. Ale nástupnické právo Británie může změnit jen pro sebe a jeho změnou zruší své spojení skrze hlavu státu s Austrálií, Kanadou a Novým Zélandem, pokud nepřijmou stejné ústavní změny. Nechala by si Británie takový evropský zásah líbit?
Pokud se lucemburský Soud Evropské unie stane aktivistickým v oblastech civilizačně citlivých pro určité země, reakcí bude hnutí s heslem „Pryč od Evropy“. Evropa je nábožensky i kulturně nejednotná a stanovovat v této oblasti jednotná pravidla pro chování státu je záhubné. Názory politiků jsou zde střízlivější, než projevy soudců. Politici v demokracii musí stále obhajovat mandát ve volbách a pro své názory získávat podporu. Soudce nemusí usilovat o získání podpory lidu pro svá mocenská rozhodnutí. Nemá-li rozumnou zdrženlivost, prosadí velmi kontraverzní názor. Avšak vystavuje instituci, kterou reprezentuje, nebezpečí, že si lid nenechá vnucovat cizí představy v rozporu s jeho náboženským cítěním a odmítne celou organizaci, kterou soudce reprezentuje. Stát má mít volnost si určit, zda chce mít ve školách či úřadech kříž. Budou-li soudci ze Štrasburku či Lucemburku nařizovat, co státy ve vztahu k náboženství mohou projevit, sjednocení Evropy ohrozí.